V roce 2019 zemřelo na celém světě více než 1,3 milionu lidí na infekce odolné vůči antibiotikům. Podle nového odhadu to je o stovky tisíc víc než kolik zemřelo lidí na malárii a AIDS dohromady. A to je jen konzervativní odhad, realita může být mnohem horší. Rozsáhlá globální studie byla publikována před několika dny v prestižním časopisu The Lancet. Podílela se na něm více než stovka vědců a lékařů z celého světa.

Bakterie, které jsou rezistentní k antibiotikům, jsou považovány za jednu z největších hrozeb, kterým moderní medicína čelí. Nadužívání antibiotik vedlo a stále vede k tomu, že se rezistence velmi rychle šíří. Jednoho dne se tak pravděpodobně dostaneme do bodu, kdy budou běžné infekce typu sepse a zápalu plic jen velmi obtížně léčitelné.

Studie globálního měřítka – analyzováno bylo přes 470 milionů případů rezistentních infekcí

Mohsen Naghavi z Washingtonské univerzity v Seattlu a jeho kolegové vyvinuli model, na základě kterého je možné odhadnout, kolik lidí by teoreticky mohlo být vyléčeno a zachráněno, kdyby nebylo antibiotické rezistence. Obdobný průzkum v globálním měřítku dosud proveden nebyl.

Model byl založen na lékařských záznamech 471 milionů lidí z 204 zemí, kteří trpěli infekcemi odolnými vůči působení antibiotik. „U zemí, ze kterých jsme neměli dostatek dat, jsme příslušná čísla vypočítali na základě regionálního modelu, který jsme vyvinuli,“ popisuje Naghavi.

Situace je vážná

Vědci zjistili, že více než 1,3 milionu úmrtí po celém světě lze přímo připsat antimikrobiální rezistenci. Mimo to dalších 3,65 milionu úmrtí bylo následkem infekce, která vykazovala nějakou formu rezistence. „U těchto případů však nemáme stoprocentní jistotu, že byly přímým důsledkem antimikrobiální rezistence,“ vysvětluje Naghavi.

Kdybychom však všechny tyto případy sečetli, stala by se antibiotická rezistence v roce 2019 celosvětově třetí hlavní příčinou úmrtí. Více životů mají na svědomí už jen ischemické infarkty a mrtvice. Dokonce i konzervativnější odhad by znamenal, že antibiotická rezistence za rok 2019 zabila více lidí než AIDS (680 000 úmrtí) a malárie (627 000 úmrtí) dohromady.

„Tato drsná realita ukazuje na kritickou a naléhavou potřebu navýšení prostředků pro důslednou kontrolu infekčních nemocí mikrobiálního původu. Zejména v rozvojových zemích to v první řadě znamená zajištění nezávadné vody, a dostatečné hygieny a sanitačních opatření,“ říká Clare Chandler z London School of Hygiene & Tropical Medicine.

Mimo to je potřeba také důsledně kontrolovat spotřebu antibiotik, a to nejen v humánní a veterinární medicíně, ale zejména také v zemědělství. V mnoha státech totiž neexistují žádné regulace a farmáři tam ve velkém používají antibiotika pro navýšení živočišné produkce. Tím však výrazně napomáhají rozvoji a šíření antibiotické rezistence.

Nejhůř na tom je subsaharská Afrika, nejlépe Australasie. Evropa si dobře nevede

Vědci zjistili, že nejvážnější je situace v subsaharské Africe, za ní následuje Jižní Asie a východní Evropa.

Počty úmrtí související s antibiotickou rezistencí na sto tisíc obyvatel podle světových regionů. Zdroj: doi: 10.1016/S0140-6736(21)02724-0.

Více než 70 procent úmrtí s přímou souvislostí s antimikrobiální rezistencí bylo způsobeno rezistencí k beta-laktamovým antibiotikům. Mezi ty patří peniciliny, cefalosporiny, monobaktamy a karbapenemy. To však vědce nepřekvapilo, neboť právě tyto skupiny antibiotik jsou nejvíce předepisovanými léčivy (vyjma karbapenemů, které jsou antibiotikem poslední volby – používají se jen v případech, kdy je pacient ohrožen na životě a jiná antibiotika nezabírají).

Lidé nejčastěji umírali na respirační infekce, infekce oběhové soustavy a peritoneální a nitrobřišní infekce. Nejvíce úmrtí pak měly na svědomí Escherichia coli, Staphylococcus aureus, Klebsiella pneumoniae, Streptococcus pneumoniae, Acinetobacter baumanii a Pseudomonas aeruginosa. Všechny uvedené bakterie jsou původci tzv. nozokomiálních (nemocničních) infekcí. Tyto nákazy propukají v přímé souvislosti s poskytovanou zdravotnickou péčí a jsou typické právě vysokou mírou odolnosti k antibiotikům – vykazují širokou multirezistenci. Patří tak mezi nejvážnější typ infekcí.

A co teď? Přispět může každý

Situace začíná být vážná a je potřeba k ní také tak přistupovat. Níže je uvedeno několik obecných doporučení vydaných Světovou zdravotnickou organizací a Státním zdravotním ústavem, která mohou přispět ke zpomalení šíření antibiotické rezistence mezi bakteriemi:

  1. Celosvětově zpřístupnit antibiotika pouze na lékařský předpis
  2. Rozvážnější předepisování antibiotik praktickými lékaři
  3. Zodpovědné užívání antibiotik pacienty – dobrat vždy celou předepsanou dávku (i v případě zlepšení zdravotního stavu), dodržet denní dávkování, neužívat antibiotika po datu spotřeby, nesdílet antibiotika s ostatními lidmi (přestože mají stejné příznaky), nenaléhat na lékaře s žádostí o předepsání antibiotik
  4. Důsledné dodržování hygieny, a to nejen v nemocnicích a jiných zdravotnických zařízeních
  5. Razantní zlepšení státního dohledu nad šířením antibiotické rezistence
  6. Regulace používání antibiotik v zemědělství za účelem zvýšení produkce (v EU jsou taková opatření již v platnosti)
  7. Podpora výzkumu na poli antibiotické rezistence – bez toho je řešení nastalé krize v nedohlednu

Na následujících obrázcích si můžete prohlédnout mapy světa zabarvené dle rozšíření nejvážnějších patogenů rezistentních k antibiotikům.

Rozšíření Stapyholoccus aureus rezistentního k meticilinu (MRSA). Zdroj: 10.1016/S0140-6736(21)02724-0
Rozšíření Mycobacterium tuberculosis korezistentní k izoniazidu a rifampicinu. Zdroj: 10.1016/S0140-6736(21)02724-0
Rozšíření Escherichia coli rezistentní k třetí generaci cefalosporinů. Zdroj: 10.1016/S0140-6736(21)02724-0
Rozšíření Acinetobacter baumanii rezistentního ke karbapenemům. Zdroj: 10.1016/S0140-6736(21)02724-0
Rozšíření Escherichia coli rezistentní k fluorochinolonům. Zdroj: 10.1016/S0140-6736(21)02724-0
Rozšíření Klebsiella pneumoniae rezistentní ke karbapenemům. Zdroj: 10.1016/S0140-6736(21)02724-0
Rozšíření Klebsiella pneumoniae rezistentní k třetí generaci cefalosporinů. Zdroj: 10.1016/S0140-6736(21)02724-0

Originální publikace: https://www.thelancet.com/journals/lancet/article/PIIS0140-6736(21)02724-0/fulltext#%20

Zdroj: New Scientist, zdroj titulního obrázku: M J Richardson, geograph.org.uk.