Řada z vás nejspíš narazila na téma geneticky modifikovaných plodin, stejně tak na vášnivou diskuzi, která kolem jejich zemědělské produkce panuje. Žhavým adeptem je pak Golden Rice, tedy "Zlatá Rýže". Ta měla být masově nasazena v periferních oblastech světa a to z dobrého důvodu. Její příběh však nebyl nejrůžovější.

Zlatá Rýže je forma rýže, která byla geneticky upravena tak, aby obsahovala beta karoten, látku, která se v lidském těle přeměňuje na vitamín A. Jejím účelem bylo bojovat proti nedostatku tohoto vitamínu a omezit tak nemoc, která každoročně způsobuje slepotu a úmrtí až milionu lidí, většinou dětí a těhotných žen z méně rozvinutých zemí.

Na Západě je tento problém prakticky neznámý, neboť vitamín A se v dostupných potravinách běžně vyskytuje. Pro postižené ze světových periferií může však jeho nedostatek znamenat otázku života nebo smrti. Příběh Zlaté Rýže je zahalen mnoha hoaxy a nepřesnostmi. Rádi bychom vám proto shrnuli, jak to s touto plodinou doopravdy bylo...

Zlatá Rýže existovala již v roce 2002, šlo ovšem o experimentální a prototypovou verzi určenou pouze pro laboratorní účely. Mimo jiné neobsahovala dostatek beta karotenu, aby vitamínovému deficitu mohla úspěšně čelit. Tento "rýžový prototyp" rozhodně nebyl připraven k nasazení do zemědělství a vyžadoval mnoho dalších let vývoje a optimalizace.

Organizace Greenpeace geneticky modifikovanou rýži dlouhodobě odsuzovala jako nepraktickou a dokonce nebezpečnou potravinu. V průběhu let od odhalení prototypu vydali Greenpeace nekonečný proud tiskových zpráv a dalších prohlášení o Zlaté Rýži, které byly plné věcných nepřesností a divoké nadsázky. Ač vznesená obvinění její vývoj znatelně zpomalila, neučinila nic, co by jej zcela zastavilo.

Jak je tedy možné, že trvalo takřka 20 let, než Zlatá Rýže dostála současné podoby a získala povolení pro nasazení ve čtyřech zemích (Austrálie, Nový Zéland, Spojené státy a Kanada). Za vinou jsou dva důvody - první je časový horizont vypěstování plodiny. Příroda nedisponuje laboratorními podmínkami, zabere tak dlouhou dobu, než modifikovaná rýže v přirozených podmínkách vyroste. Takovou rýži si můžete představit jako nezkušeného vojína, kterého vhodíte doprostřed bitevního pole.

Druhým důvodem zpomalení je retardace vládními nařízeními o pěstování GMO plodin. Tato legislativa, která se mimo jiné týká šlechtění rostlin a terénních pokusů je nesmírně zatěžující a způsobuje výraznou časovou náročnost a finanční nákladnost. Takovéto předpisy existují z důvodu iracionálních obav z GMO plodin, jdoucí ruku v ruce se silnou neznalostí problematiky. Ingo Potrykus, jeden ze spoluobjevitelů Zlaté Rýže, odhadl, že dodržování vládních předpisů o GMO způsobilo zpoždění vývoje finálního produktu až o deset let.

Je ironií, že s ohledem na vše dobré, co mohla Zlatá Ráže v těchto možných deseti letech vykonat pro zlepšení vitaminového deficitu a s ní vázané slepoty či smrti, se právě vlády, které měly zdraví svých občanů chránit, ukázaly jako hlavní překážkou v jejím rychlejším nasazení. Příběh Zlaté Rýže tak může být dobrou demonstrací pro osud dalších geneticky modifikovaných plodin s potenciálem záchrany životů.

Líbil se vám článek? Odměňte nás sledováním naší stránky na Facebooku. Každá práce něco stojí a bez vaší podpory se neobejdeme. Děkujeme.

Zdroj: John Hopkins University Press, zdroj obrázku: Erik de Castro, Reuters