Alternativní stavební materiály jsou fenoménem poslední doby. Jednou ze slibných oblastí jejich využití jsou kosmické programy. V souvislosti s hypotetickou stavbou základny na povrchu Měsíce věnují vědci NASA pozornost i zdrojům organického původu. Velký potenciál nabízejí v tomto ohledu houby.

Mycelium, neboli podhoubí, je komplikovaný podzemní shluk vzájemně propletených vláken, které v přírodě tvoří houby a některé bakterie. Jakožto alternativní stavební materiál by v budoucnu mohly mycelia zásadně podpořit potenciální kolonizaci Vesmíru.

Již v roce 2018 začala NASA přemýšlet o zbudování vesmírných stanovišť, která by houby pěstovala. Nikoli však za účelem produkce potravin, nýbrž stavebních bloků. O rok později začali vědci uskutečňovat první testy, které měly za cíl zjistit efektivitu růstu houbových mycelií v měsíční půdě. Výzkum, vedený Lynn Rotschildovou z kalifornského Ames Research Center, je aktuálně financován z programu NASA, Innovative Advanced Concepts (NIAC).

Petriho miska s narostlým myceliem na simulované měsíční půdě, zdroj: NASA/Ames Research Center

Myšlenkou vědců NASA je vyslat na Měsíc houbové mycelium a vytvořit zde vhodné podmínky pro jeho růst. K tomu je však nutné dopravit na měsíční povrch rovněž fotosyntetizující bakterie (sinice), které by houbě poskytly živiny. Na principu stejné symbiózy fungují v přírodě například lišejníky.

V okamžiku, kdy by mycelium narostlo do dostatečné velikosti, by bylo doslova přetaveno do podoby kompaktní cihly. Díky relativně nízké váze a výdrži, by mohly být uplatněny ke stavbě na výrazně vzdálenějších stanovištích, jako například povrch Marsu.

Cihly vyrobené z houbových mycelií a úlomků dřeva v rámci projektu NASA, zdroj: Stanford-Brown-RISD iGEM Team 2018

Jak by taková houbová stavba vypadala? Američtí vědci si strukturu "mykocihly" představují třívrstvou. Svrchní plášť by byl tvořen ledem, který by obyvatele stavby chránil před nebezpečným zářením. Zároveň by poskytoval nezbytnou vodu střední vrstvě, tvořené sinicemi. Střední bakteriální vrstva by díky fotosyntéze produkovala kyslík, který by zužitkovala lidská posádka a zároveň uhlíkaté látky. Ty by sloužily spodní, houbovité vrstvě, tvořící samotné jádro stavby. Od hub si vědci rovněž slibují filtraci odpadní vody a tím pádem její efektivní recyklaci.

Rotschildová a její kolegové nejsou jedinými vědci, kteří se novým stavebním materiálům, aplikovaným v kosmických programech, věnují. Jednou z variant je například 3D tisk. Za zmínku stojí zejména NASA 3D-Printed Habitat Challenge z loňského května.

Zdroj: Mike Wall, Space.com, Dan Robitzski, Futurism