Kalifornští vědci spojili bakterie s nanovlákny a dali vznik technologii, která se může stát doslovnou čističkou oxidu uhličitého. Hybridní systém dokáže měnit CO2 na kyslík, vodu a organické molekuly. Jeho účinnost je vyšší, než fotosyntéza většiny rostlin.

Chemici z University of California - Berkeley věnovali vývoji hybridního systému osm let práce. Technologie obsahuje kromě své biologické složky křemíková nanovlákna, stokrát tenčí než lidský vlas, používaná v elektronice, nebo solárních článcích. Výhodou bakterií je samozřejmě jejich schopnost reprodukce a tedy obnovy sebe sama.

V publikaci, kterou tým koncem března zveřejnil na stránkách časopisu Joule, uvádějí vědci, že bakterie Sporomusa ovata doslova zabalili do "lesa nanovláken". Tím bylo dosaženo maximální účinnosti 3,6% zisku sluneční energie, která je uložena do podoby uhlíkových vazeb jednoduché organické molekuly - kyseliny octové.

Technologie nanovláken s bakteriemi a produkce acetátu během jednotlivých dnů, zdroj: Joule

Molekuly acetátu mohou následně sloužit jako základní stavební kameny pro řadu složitějších sloučenin. Systém funguje prakticky na stejném principu jako fotosyntéza, kterou rostliny přirozeně využívají k přeměně oxidu uhličitého na sloučeniny uhlíku, převážně cukrů. Účinnost technologie je srovnatelná s cukrovou třtinou, která dokáže využívat k výrobě uhlíkatých sloučenin 4-5% sluneční energie. Plodiny mohou pro srovnání ve svém vegetačním období dosáhnout v průměru 2%.

Hybrid je v současné době dále upravován tak, aby produkoval čistě sacharidy. Teoreticky by tak mohl být použit při hypotetickém osidlování Marsu, kde by z atmosféry, složené z 96% z oxidu uhličitého, produkoval potravu potenciálním kolonizátorům.

Originální publikace: https://www.cell.com/joule/pdf/S2542-4351(20)30093-3.pdf?_returnURL=https%3A%2F%2Flinkinghub.elsevier.com%2Fretrieve%2Fpii%2FS2542435120300933%3Fshowall%3Dtrue

Zdroj: ScienceDaily, Joule, zdroj titulní fotografie: Xavier Coiffic, Unsplash