Spasí naši planetu geoinženýrství? O tomto významném vědeckém oboru nejspíš ne každý slyšel. Jeho cílem je jinými slovy zmírňování změny klimatu odstraňováním oxidu uhličitého a dalších uhlíkatých látek z atmosféry.

Zatímco rostliny a někteří jednobuněční živočichové jej vstřebávají pomocí fotosyntézy, člověk se s ním vypořádává například využíváním obnovitelných zdrojů energie, či zalesňováním, neboť stromy představují uhlíkové „zásobníky“ s velkou kapacitou. Souhrnně se tyto metody, které vedou k omezení rychlosti změny klimatu, dají titulovat jako dekarbonizační procesy.

Ovšem ne všichni hledí na současné geoinženýrské metody s úsměvem. Například vědci z Oxfordské Univerzity mají na dekarbonizaci planety velmi ostrý názor. Dle jejich slov je naprosto neefektivní. K chabé schopnosti člověka oxid uhličitý účinně odstraňovat se vyjádřil zejména fyzik Raymond Pierrehumbert. Jeho srpnový a poměrně ostrý článek naleznete na webových stránkách časopisu Bulletin of the Atomic Scientists.

https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/00963402.2019.1654255

Mimo kritiku ovšem připomněl i alternativní metodu, která by globální změně klimatu mohla být slušným konkurentem.

Jedním z návrhů je blokovat sluneční záření odrazivými částicemi v atmosféře. Podle Pierrehumberta by toto řešení mohlo fungovat s viditelnými výsledky. Naráží na experiment vědců z Harvardské Univerzity, kteří plánují vyslat do stratosféry ze Země ovladatelný balon, který by do ní systematicky vstřikoval uhličitan vápenatý, molekulu, schopnou světlo efektivně odrazit. Jejich připravovaná práce byla zveřejněna v roce 2018 v časopise Nature.

Říkáte si, že jste lepší sci-fi dlouho nečetli? Harvardský pokus už však jednou proběhl a to zcela přirozeně. V roce 1991 došlo k erupci filipínské sopky Mount Pinatubo, která do stratosféry vymrštila přibližně 20 milionů tun oxidu siřičitého. Výbuch tak vytvořil "odrazivý" zákal, který měl za následek celosvětové ochlazení o 0,5°C. Na 18 měsíců se tak průměrná teplota Země vrátila do doby před vynalezením parního stroje.

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/11976452

Projekt samozřejmě vzbudil u veřejnosti obavy. Přeci jen, nakrmit nebesa milionami tun vápence nezní každému uchu jako to pravé ořechové. Přesto byl pokus, zvaný Stratospheric Controlled Perturbation Experiment (SCoPEx) naplánován na druhou polovinu roku 2019 s leteckými stanovišti v Novém Mexiku.

První fáze experimentu uvolní do stratosféry, atmosferické vrstvy ve výšce zhruba 11-50 kilometrů nad hladinou oceánu malé 100 gramové obláčky uhličitanu vápenatého. Aktuality experimentu můžete sledovat na webových stránkách výzkumného týmu profesora Franka Keutsche, který jej na Harvardské Univerzitě vede. Odkaz na stránky přikládám na konci článku.

Je potěšující vidět, že alternativní metody reagující na změnu klimatu dostávají zelenou a vznikají tak elegantnější a efektivnější řešení - například takové, které připomněl Raymond Pierrrehumbert.

https://projects.iq.harvard.edu/keutschgroup

Líbil se vám článek? Odměňte nás sledováním naší stránky na Facebooku. Každá práce něco stojí a bez vaší podpory se neobejdeme. Děkujeme.

Zdroj: Futurism, Nature