Buňky lidského těla mají svou genetickou informaci uchovanou ve formě 46 chromozomů ­– 23 jich dostanou od matky a dalších 23 od otce, přičemž vždy k sobě dva chromozomy pasují, tvoří tak celkem 23 párů. V buňkách reprodukčního systému, tedy vajíčkách a spermiích, musí dojít k rozdělení těchto párů zpět na jednotlivé chromozomy tak, aby vzniklý plod měl po splynutí těchto buněk opět pouze 46 chromozomů, půl napůl od obou rodičů. Tím dojde jednak k zabránění nekonečného množení počtu chromozomů při oplodnění a zároveň k tomu, že nově vzniklý jedinec dostane od každého rodiče náhodně namixovanou polovinu genů, díky čemuž může být každé dítě stejných rodičů unikátní.

Downův syndrom je příkladem tzv. trisomie ­– jedinec s tímto syndromem má tři chromozomy 21. Taková situace může nastat například tehdy, kdy u matky nedojde k rozdělení onoho původního páru, a ta tak předá svému potomkovi místo jednoho chromozomu 21 oba dva. K těm se poté přidá po oplození ten třetí ­– otcovský. Existuje i řada dalších variant těchto trisomií, kdy většina z nich končí poměrně časným úmrtím miminka nebo takový plod vůbec není schopen vývoje a dochází k potratu.

Lidská DNA je uložena do 23 párů chromozomů. Foto: Braňo, unsplash.com

Ze studií vyplývá, že právě věk matky fatálně zvyšuje riziko těchto trisomií. Dvacetiletá žena má pravděpodobnost narození dítěte s Downovým syndromem asi 3 %, těhotná čtyřicátnice více než 30 %. Důvod není zcela jasný, ale zdá se, že by za tím mohl stát odlišný proces dozrávání pohlavních buněk u mužů a žen. Zatímco u muže se spermie začnou tvořit teprve v pubertě, a poté dozrávají postupně celý život nové a nové, ženě je dán do vínku již při narození konečný počet jejích vajíček. Tato vajíčka jsou však nezralá a jejich dozrávání započne až v pubertě, kdy dochází k první ovulaci, tedy uvolnění zralého vajíčka do vejcovodu, a tím k možnosti otěhotnění. Právě v průběhu onoho dozrávání dochází k rozpojení původních rodičovských dvojic chromozomů. Některé teorie hovoří o tom, že čím déle vajíčka čekají na oplodnění, tím větší je pravděpodobnost, že mohou být poškozena postupným nahromaděním nepříznivých vlivů prostředí nebo jen přirozeně vlivem stárnutí. A jak žena v životě prochází více a více ovulacemi, tak postupně přicházejí „na řadu“ i ta vajíčka, která již nejsou úplně v kondici.

Zda je tato teorie o škodlivém vlivu množství prodělaných ovulací na uvolňovaná vajíčka pravdivá, se rozhodli ověřit vědecký tým z Rakouska a Německa. Ve své studii publikované v časopise Current Biology zkoumali na myším modelu dva přístupy potlačení/přerušení ovulace a jejich následný vliv na kvalitu vajíček. Byly to užívání hormonální antikoncepce a několik po sobě následujících těhotenství. Výsledky ukázaly, že obě tyto metody vedly následně k uvolňování zdravých vajíček a to ve věku, kdy kontrolní skupina myší bez jakéhokoliv zásahu již produkovala vajíčka poškozená.

Při detailnějším prozkoumáním mechanismu, který by mohl být za tyto změny zodpovědný se vědci zaměřili na protein Rec-8. Jedná se o tzv. „lepivý“ protein, který drží oba chromozomy pohromadě a v případě jeho správného fungování zaručuje rozdělení párů chromozomů v pravý čas. Výsledky ukázaly, že zatímco u vajíček odebraných z přirozeně stárnoucích myší výzkumníci pozorovali defekty ve fungování tohoto proteinu a tím způsobené špatné rozdělení chromozomů, u myší s potlačenou ovulací fungoval Rec-8 bezvadně.

Foto: Edward Cisneros, unsplash.com

Přestože je myší model rutinně používán pro studie zabývající se reprodukční biologií, je určitě dobré mít na zřeteli, že výsledky nejsou jednoduše aplikovatelné u člověka. Nicméně, již některé populační studie u lidí naznačují, že užívání moderní nízkodávkové hormonální antikoncepce může mít pozitivní vliv na snížení množství vzniku trisomií a potratů u starších matek. Přestože je nutné tyto potenciální benefity vážit s ohledem na negativa, která může dlouhodobé užívání hormonální antikoncepce přinášet, nabízí zjištěné skutečnosti jistou naději pro ženy, které se, ať už z jakýchkoliv důvodů, rozhodnou mít miminko v pozdějším věku.

Citovaná studie: https://www.cell.com/current-biology/pdf/S0960-9822(21)00905-2.pdf

Úvodní foto: Mark productions, pexels.com