Šíření koronaviru vyústilo v přijímání, do té doby bezprecedentních, opatřeních omezujících cestování stejně tak, jako aktivní participaci v běžném životě. Dodržování bezpečných rozestupů (social distancing) a omezování kontaktů mezi jednotlivci se staly novou normou.
Jaké jsou jejich dopady na každodenní mobilitu?
Odpověď na zmíněnou otázku, nebo alespoň její nástin na základě dostupných poznatků přináší ve svém názorovém článku The effect of COVID-19 and subsequent social distancing on travel behavior publikovaným v Transportation Research Interdisciplinary Perspectives Jonas De Vosem (Barlett School of Planning, University College, London).
V souvislosti se zavedením restriktivních opatření a doporučení dodržovat bezpečné rozestupy se spousta aktivit, jako např. práce či škola, přesouvá do našich domovů, případně se dočasně pozastavuje. To se následně odráží v klesající poptávce po každodenním cestování.
Lidé mohou totiž obecně inklinovat k tomu, aby veškeré své aktivity soustředily kolem míst svého bydliště, nebo se odehrávaly v rámci úzkého kruhu přátel. Častěji také může docházet k přesunu běžných aktivit, jako je nakupování, návštěva u lékaře či restaurace do online prostoru. V důsledku toho klesá nejen využití veřejné dopravy, ale i využití automobilů a spolu s tím i omezení výskytu negativních dopadů automobilové dopravy.
Kromě poklesu každodenního cestování obecně, se také proměňuje i využití dopravních prostředků směrem od těch, kde je větší riziko kontaktu s ostatními lidmi, jako je například veřejná doprava, k individuálním dopravním prostředkům - automobil, kolo, chůze aj. Ti, co tak vlastní auto, jej pak mohou následně spíše preferovat, a to především díky snížení bezpečnostních rizik spojených s možnostmi šíření koronaviru. Lidé, kteří nemají tuto možnost a využívají veřejnou dopravu, pak často mohou preferovat její využití mimo dopravní špičku.
J. De Vos v této souvislosti upozorňuje, že díky obecně klesající potřebě se každodenně přemisťovat nedojde k nárůstu dopravních kongescí, ale spíše naopak. Očekávat můžeme nárůst ve využití taxi služeb, a to především díky těm, co nemají možnost cestovat osobním automobilem a nechtějí se vystavovat riziku ve veřejné dopravě.
Aktivní způsoby přepravy, jako chůze a cyklistika, budou na vzestupu, a to hlavně na kratší vzdálenosti. Tomu je tak nejen proto, že během takového způsobu přepravy je snazší dodržovat bezpečnostní rozestupy, ale důležitou roli zde hraje i rekreace. Ta se bude raději odehrávat na otevřených prostranstvích než v uzavřených prostorách.
Autor také upozorňuje na negativní dopady spojené s proměnou dopravního chování na naše zdraví a kvalitu života obecně. To především proto, že lidé navštěvují za účelem rekreace různá místa, jako divadla či sportoviště, která následně zlepšují kvalitu našeho života.
V důsledku restrikcí tak dochází k limitování participace na volnočasových aktivitách, což se, jak již bylo zmíněno výše, odráží negativně na našem zdraví - jak psychickém, tak fyzickém. Děje se tak v souvislosti s faktory jako je izolace a s ní spojený stres daný “bezvýchodností” situace.
Omezení volnočasových aktivit může, jak autor uvádí, generovat cestování a přemisťování se bez jasného cíle. Právě ale samotná jízda na kole, běh či chůze, v takovém případě mohou nahrazovat volnočasové aktivity a zlepšovat momentální zdravotní a fyzické rozpoložení.
Podstatné je také zmínit fakt, že díky obecnému poklesu cestování a přemisťování se a zavádění opatření podporující aktivní způsob dopravy, se zlepšuje bezpečnostní situace na komunikacích. Méně motorizovaných prostředků znamená méně dopravních nehod a s tím spojená zranění. V neposlední řadě méně dopravy může snižovat znečištění vzduchu a s ním snížené riziko výskytu respiračních chorob, a také se zapříčinit za snížení tempa globálních změn klimatu.
Závěr autor doplňuje o konkrétní doporučení pro veřejné autority, které by se ve světle výše uvedeného měly zaměřit právě na podporu aktivních a nemotorizovaných druhů dopravy. Vymezování dočasných pásů pro cyklisty, stejně jako uzavírání především residenčních částí měst pro tranzitní dopravu jsou jedny z možných řešení, které, jak již znáte z Czechsight, různá města napříč Evropou, Austrálií ale i Severní a Latinskou Amerikou postupně zavádějí. Služba veřejné dopravy, i přes to, že nepředstavuje ve světle bezpečnostních opatření spojeních s koronavirem nejideálnější dopravní prostředek, by i nadále měla být v provozu. Zde by se lokální autority měly zaměřit na finanční pomoc prostřednictvím jednorázových dotací, které by měly zamezit možnému redukování spojů a linek veřejné dopravy.
Zdroj: https://www.sciencedirect.com/
Obrázek: https://unsplash.com/@nathanielyeo
Vstup do diskuze