Eurypteridi jsou vzdálení příbuzní dnes žijících škorpionů a pavouků. Jsou řazeni do skupiny klepítkatců (Chelicerata). Dosahovali někdy až tří metrů délky a právem bývají považováni za vrcholové predátory mořských pobřeží a delt tehdejších řek. Pravděpodobně se také stali prvními živočichy obývající čistě říční prostředí.

Zjištění vzdušného dýchání bylo zapříčiněno nálezem dokonale 3D zachovaného exempláře z Francie. Fosilie byla tak dokonalá, že na jejím dýchacím aparátu (konkrétně na žaberních lamelách) našli vědci orgány funkcí podobné plicním sklípkům, takzvané trabekuly. Díky nim není pochyb o tom, že žábry mohly dobře posloužit i pro dýchání vzdušného kyslíku. Pro detailní analýzu fosilie byla použita počítačová tomografie.

3D rekonstrukce popisovaného eurypterida (foto z článku). Zobrazeny jsou zde takzvané trabekuly, orgány pro dýchání vzdušného kyslíku umístěné na žaberních lamelách.

Tento nález může posloužit jako počátek vývoje plicních vaků u klepítkatců v čase. Dnes jimi dýchá většina suchozemských pavouků, škorpiónů a dalších jejich příbuzných. V dalších obdobích se od této větve živočichů oddělila skupina vzdušnicovců (Tracheata), do níž patří dnešní hmyz. Vyhynulí příbuzní pavouků v prvopočátcích dýchali také vzdušnicemi, ale většinou tuto schopnost časem ztratili.

Klepítkatci jsou jedni z prvních živočichů, kteří dokázali chodit po souši. Nejstarší nálezy cestiček pochází již z období ordoviku, tedy z doby, kdy nejsou ani přímé důkazy o rostlinném pokryvu na Zemi. Co je k přebíhání po souši vedlo je stále předmětem diskuzí ve vědeckých kruzích.

Popsaný nález pomohl lépe dosadit skupinu Eurypterida do fylogenetického stromu klepítkatců. Článek o nálezu pak vyšel v prestižním časopise Current Biology.

Zdroj úvodního obrázku: Michael Rymer
Zdroj:
https://www.cell.com/current-biology/pdfExtended/S0960-9822(20)31188-X