Tučňáci mají pravděpodobně nejúplnější a nejkontinuálnější fosilní záznam ze všech skupin ptáků. Díky tomu víme množství informací o jejich vývoji v čase. Zachování tučňáků v geologickém záznamu je možné především díky robustnosti jejich kostry.

V souvrství Glen Massey na Severním ostrově Nového Zélandu vědci objevili jednoho z největších předků dnešních tučňáku, který byl kdy nalezen. Dosahoval o trochu větších velikostí, než dnes největší žijící tučňák císařský. Žil v období oligocénu, přibližně před 32 miliony let.

popis nalezené kostry (A, B) a srovnání živočicha s dnešním největším tučňákem (t. císařský, A. forsteri)- C (měřítko 1 m); (zdroj: Journal of Vertebrate Paleontology

Nový Zéland je součástí nejmenšího kontinentu na světě, takzvané Zélandie. Ta je dnes z větší části zaplavena vodami Tichého oceánu. Právě na jeho pobřežích nově nalezený druh tučňáka žil.

Objev dostal vědecký název Kairuku waewaeroa. Ten byl vytvořen z jazyka původních obyvatel Nového Zélandu a jeho druhové jméno v překladu znamená „dlouhé nohy“. Ty poukazují právě na jeho protáhlejší končetiny. Nalezená fosilie patří k jedněm z nejkompletnějších nalezených koster předků tučňáků vůbec.

První zástupci skupiny ptáků, která vedla k dnešním tučňákům, se na Zemi objevili již v období paleocénu, asi před 60 miliony let. K jiným známým obyvatelům Nového Zélandu z ptačí říše patřili také obrovští ptáci moa. Odlišnost novozélandské avifauny byla možná díky brzkému odtrhnutí Zélandie od Austrálie a dlouhému nepřerušenému vývoji ptáků.

Jedni z dnes žijících zástupců ptačí říše na těchto ostrovech jsou kiviové a nelétaví papoušci kakapo soví.

Zdroj: Journal of Vertebrate Paleontology
Zdroj úvodního obrázku: Ian Parker