Gilead Sciences, Inc. se v dnešní době řadí mezi největší a nejvýznamnější farmaceutické firmy vůbec. V roce 2012 se společnost umístila na druhé příčce nejrychleji rostoucích firem (na základě nárůstu ziskovosti během deseti let), který každoročně zveřejňuje časopis Fortune. V dnešní době se roční obrat Gilead Sciences pohybuje okolo dvou desítek miliard dolarů a její léčiva zachránila miliony životů po celém světě.
Méně lidí ovšem ví, že jsou to právě látky českého chemika, které pomáhají v boji s virovými onemocněními jako jsou AIDS nebo hepatitida B a dokázaly tak začínající neznámou firmu vynést do popředí farmaceutického průmyslu. Když na začátku koronavirové pandemie, v březnu 2020, poskytl Gilead experimentální lék remdesivir pro pacienta s těžkým průběhem COVID-19, hodně se v médiích diskutovalo o vazbách na českého vědce Tomáše Cihláře, vedoucího biologické sekce Gilead Sciences a člena výzkumného týmu, který remdesivir objevil. Málokdo se ale dopídil, že české kořeny sahají v Gileadu mnohem hlouběji.
Přestože byl Gilead založen až o 11 let později, naše společná cesta po české stopě začíná již roku 1976 v Göttingenu. Právě tam se nadaný český chemik Antonín Holý setkal s virologem Erikem De Clercqem. Jejich první setkání by ani jeden z nich neoznačil za sympatii na první pohled. „Můj první dojem z něj byl, že ze mě není úplně nadšený,“ popisuje setkání virolog Erik De Clercq v rozhovoru pro Hyde Park Civilizace. „On byl spíše podezřívavý, ale asi proto, že měl pocit, že já nepatřím mezi chemiky.“ Při začínání jakéhokoli projektu je naprosto běžné, že se aktéři zpočátku jen oťukávají, aby prověřili svůj zájem. „Tohle setkání vedlo k přátelství, které mělo zásadní vliv na můj profesní život,“ shrnul setkání Antonín Holý v knize Cold War Triangle od Renilde Loeckxové. Přesto si ze začátku zachoval obezřetnost a na virologické testy De Clercqovi poslal pouze tři ze svého arzenálu sloučenin. „Co na tom bylo úžasné,“ vzpomíná De Clercq, „že dvě z těch tří sloučenin byly aktivní a ukázaly se jako významné pro vědu.“
Přes Železnou oponu tedy začaly proudit látky z Prahy do belgické Lovaně. „Já osobně jsem neměl pocit, že by tam byl jakýkoli problém,“ uvedl v rozhovoru pro Hyde Park De Clercq. „Důležité bylo, že mi mohl své sloučeniny posílat, a já jsem vůbec nikdy neměl problém s tím, aby se ke mně dostaly.“ První společný objev publikovali již roku 1978 – článek v prestižním periodiku Science o antivirové aktivitě (S)-(2,3-dihydroxypropyl)adeninu.
Mít inovativní chemické látky s prokázanou antivirovou aktivitou ale ještě zdaleka neznamená mít lék. Holý a De Clercq potřebovali partnera, obchodníka, který by zajistil přerod nadějného objevu ve skutečný lék, který se dostane mezi lidi. V roce 1986 vstupuje na scénu John Martin, ředitel výzkumu ve společnosti Bristol Myers, a nabízí nejprve v Lovani De Clercqovi a pak i Holému v Praze spolupráci. Tak se zrodila pověstná Holý Trinity. Toto označení je jakýmsi De Clercqovým osobním žertem. Anglicky se Holy Trinity označuje Svatá Trojice.
Bristol Myers ovšem čekala fúze se společností Squibb a reorganizace. John Martin vytušil, že reorganizace povede ke změnám v prioritách výzkumu Bristol Myers a společnost i se svým týmem opustil. Bystří už zajisté tuší, že novou pozici našel v mladé farmaceutické společnosti Gilead Sciences.
Brzy na to nastal čas, aby i Holý a De Clercq opustili Bristol Myers. „Já jsem měl pocit, jako když se nám nebe hroutí na hlavu,“ vzpomínal De Clercq na schůzku v Waellingfordu v květnu 1991, kde jim vedení Bristol Myers Squibb oznámilo, že na vývoji jejich sloučenin již nehodlá pokračovat. Tehdy celý projekt zachránila prozíravost právníků, kteří sepisovali licenční smlouvu pro výzkum Holého látek v Bristol Myers. V případě ukončení projektu se všechna autorská práva, dokumentace, materiál i výsledky vracela do vlastnictví Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR.
Po této zprávě se Antonín Holý a Erik De Clercq setkali v Paříži s Johnem Martinem a jeho tehdejším nadřízeným Michaelem Rodenem. Začínající Gilead Sciences Holého látky odkoupil a pustil se do vývoje antivirotik. V roce 1996 byl schválen Vistide®, lék na cytomegalovirové infekce pacientů s AIDS s Holého účinnou látkou cidofovirem. Holý a De Clercq mají na kontě dohromady okolo 15 léčivých přípravků pomáhajících po celém světě. „Tenofovir je pořád sloučenina, která je na celém světě jednička,“ hodnotí spolupráci De Clercq v pořadu Hyde Park Civilizace. Na bázi tenofoviru Gilead vyvinul již šest léčivých přípravků proti HIV. Díky jejich přípravkům mohou HIV-pozitivní pacienti užívat i jedinou tabletu denně a žít delší a naplněnější životy. Přípravek Truvada® lze dokonce užívat i jako prevenci proti přenosu HIV infekce pohlavním stykem. „Já jenom lituju toho, že se toho Tony Holý nedožil, že neviděl, kam všude se tenofovir dostane,“ uzavírá De Clercq rozhovor v pořadu České televize.
Gilead Sciences, založený roku 1987 ještě jako Oligogen, se během 35 let stal významnou farmaceutickou firmou vyvíjející léčiva téměř po celém světě. Kromě vývoje a akreditace léčiv na život ohrožující choroby investuje také do prevence a charitativních aktivit. V jeho historii je nesmazatelná česká stopa a doufáme, že desetileté výročí Gileadu v České republice je teprve začátkem nové etapy plodné spolupráce, která již zachránila miliony životů.
Acyklické fosfonáty nukleosidů
Acyklické fosfonáty nukleosidů, častěji označované jako ANPs (z angl. acyclic nucleoside phosponates) je skupina látek imitujících běžné složky nukleových kyselin. Na rozdíl od přirozeně se vyskytujících nukleotidů, dusíkatá báze je připojena k acyklickému řetězci namísto cukerné (cyklické) jednotky. Díky tomu se pomocí interakcí s komplementární bází vmezeří léčivo do struktury nukleové kyseliny viru. Jelikož ovšem neobsahuje cukernou část, ale pouze acyklický řetězec, nemůže dojít k syntéze nukleové kyseliny nebo její replikaci. Výzkum Antonína Holého a jeho spolupracovníků odhalil značný potenciál acyklických fosfonátů nukleosidů jako antivirotik.
Cidofovir
Cidofovir byl zařazen mezi nejslibnější látky již v počátku Holého spolupráce s Gilead Sciences. Roku 1996 byl schválen pod obchodním názvem Vistide® jako lék na různé adenovirové, cytomegalovirové a poxvirové infekce. Cidofovir selektivně blokuje virovou DNA polymerázu a zabraňuje tak další replikaci viru.
Adefovir
Adefovir byl poprvé syntetizován Antonínem Holým v roce 1987. Původně byl testován jako léčivo na žloutenku typu B, ale kvůli ledvinové toxicitě byl v roce 1999 nasazen v boji proti HIV. Výzkum adefoviru jako léčiva hepatitidy B nicméně pokračoval. Díky zjištění, že adefovir v nižších netoxických dávkách stále působí proti hepatitidě B, bylo jeho použití v letech 2002 a 2003 schváleno v USA i EU. Adefovir můžeme znát pod obchodním názvem Hepsera®.
Tenofovir
Tenofovir byl patentován Antonínem Holým již roku 1984. V původním patentu se tedy nepřemýšlelo o jeho účincích proti HIV, který byl objeven teprve roku 1983. Holý a DeClercq odhalily jako anti-HIV aktivitu na buněčných kulturách roku 1985 a v roce 1997 ve spolupráci s Gilead Sciences a University of California také na lidech. Poprvé byl tenofovir (v podobě proléčiva) uveden na trh pod obchodním názvem Viread® roku 2001. Účinky a dávkování tenofoviru v boji proti HIV bylo dolaďováno i v průběhu dalších let a dnes je na trhu celá řada preparátů, které obsahují tenofovir v kombinaci se synergickými látkami; Truvada®, Atripla®, Complera® (Eviplera®) a Stribild®.
Věděli jste, že…?
Gilead Sciences získal své jméno podle divadelní hry Balm in Gilead. Název společnosti je referencí na léčivý balzám zmiňovaný již v hebrejském Tanachu.
Zdroje:
Company Overview – Gilead Sciences
Acyclic Nucleoside Phosphonates
https://www.uochb.cz/en/acyclic-nucleoside-phosphonates
Stach, D.; Cihlářová, G.; Hyde Park Civilizace 2. Edice ČT, 2020, ISBN 978-80-7404-341-3
Foto: Unsplash.com
Více z medicíny a zdraví na CZECHSIGHT:
Michaela Novotná
Kristýna Molnárová
Vstup do diskuze