Domorodé obyvatelstvo dnes tvoří méně než 5 % světové populace. Často bývají vůči změně klimatu nejzranitelnější. Když se ale podíváme na jejich modely fungování, už před tisíci lety vyvinuli systémy, které umí udržovat vláhu v půdě a jdou ruku v ruce s udržitelností.

Koko Warner ze sekretariátu OSN pro změnu klimatu říká, že jejich účast v boji proti globálnímu oteplování je zásadní: "Skutečně doufám v budoucí scénář, kdy spojením, smícháním a růstem našich hodnotových systémů budou lidé vyvíjet nové postupy, které mohou mít v přírodě pozitivní sílu."

Ale odkud pocházejí tyto starověké praktiky, které skutečně fungují? Podívejte se na pět příběhů o domorodých průkopnících v oblasti klimatu.

Sahel: Vyprahlá země

Sahel, který leží v severní Africe, se snaží pomocí staré zemědělské praxe vdechnout život polosuchému regionu. Před začátkem období dešťů se zde kopou malé jámy, které jsou naplněny kompostem, hnojem a semeny. Tyto jámy zachycují vodu, zlepšují úrodnost půdy a potažmo zmírňují krizi s nedostatkem potravin. Jejich důležitost je v těchto dnech ještě vyšší, protože v důsledku globálního oteplování region čelí nepředvídatelným a klesajícím srážkám.

Tradiční zemědělská praxe Zai byla obnovena v Africe, konkrétně ve státě Burkina Faso, v 80. letech. Nyní se používá napříč Nigerem, Mali, Senegalem a Čadem. Hindou Oumarou Ibrahim, domorodá žena z pastorační komunity Mbororo v Čadu, vysvětluje, že Zai je místně známá jako „Karal“ nebo „Buriye“. Popisuje, jak se tradiční technika používá také v částech Čadu náchylných k záplavám. „Semena se obvykle vysazují po skončení hlavních dešťů, ale když je země stále vlhká,“ říká paní Ibrahimová a dodává: „Naši lidé přežili po staletí, už jsme dokázali, že to funguje."

Austrálie: Boj s ohněm

Po tisíciletí domorodí obyvatelé Austrálie pálili půdu, aby ji udrželi zdravou pro produkci potravin, zlepšili biologickou rozmanitost a zabránili šíření požárů. Starověký postup zacházení s půdou je založen na kulturních a duchovních souvislostech země. Victor Steffensen, konzultant na domorodé hospodaření s půdou, již v polovině roku 2018 předpověděl katastrofu spojenou s australskými požáry. „Byl to obrovský budíček. Země se nevypořádala se změnou klimatu, byla nemocná. A oheň hrál v danou chvíli velkou roli,“ říká.

Jak postupovat v rámci řízeného pálení? Požár musí být správně načasován s ohledem na roční období, jeho intenzitu a velikost. Tím, že se odstraní vrstva nízkých keřů,podrostů, suchých větví a listí, se vytvoří přirozené požární zlomy. Pan Steffensen od posledních australských požárů zaznamenává větší zájem o obnovení domorodých technik a dodává: "Musí to být proces dekolonizace, kdy organizace neovládají a nevyužívají domorodé komunity."

Andy: Postupujte po stezce Inků

Machu Picchu v Peru je ikonickým příkladem terasovité farmy, kde Inkové pěstovali plodiny mezi kamennými zdmi vykopanými do vysokých a chladných Andských hor. Starověká technika je založená na produkci ovoce, ořechů, zeleniny a koření v náročných horských podmínkách.

Mnoho teras stále existuje, ale jsou ve špatném stavu. Jsou rozptýlené po milionech hektarů v peruánských Andách. „Opomněli jsme je,“ vysvětluje Wilson Ccasa, 28letý farmář z domorodé komunity Quechua. V loňském roce se připojil k ambiciózní snaze obnovit opuštěné terasy ve své domovině, díky tomu se plocha dostupná pro pěstování kukuřice zdvojnásobila. S ohledem na změnu klimatu tato technika zvyšuje počet zemědělské půdy, zabraňuje její erozi a snižuje spotřebu vody. Kamenné zdi také absorbují sluneční záření během dne a v noci, když teploty klesají, ho uvolňují do půdy.

Amazonka: Matka živitelka

Bohatství deštného pralesa je podle hloubkové vědecké studie Amazonky do značné míry dáno tradicí tisíciletého zemědělství. Rozmanitost domorodých obyvatel, kdy u toku Amazonky žije asi 400 etnických skupin, je stejně bohatá jako potraviny, které produkují. V jednotlivých zahradách se pěstuje stovky různých druhů. Ty také slouží jako genová banka. Jedno mají společné, když naplní svou úlohu, jsou opuštěny, aby se půda mohla zregenerovat.

Bedjai Txucarramae, 76letý domorodý vůdce kmene Kayapo z východní Amazonie, říká: „Pěstování vlastních potravin je mnohem lepší než když si je nakoupím ve městě.“ Jeho komunita pěstuje 56 druhů sladkých brambor, 46 druhů kasava, 40 druhů yamů a 13 druhů kukuřice. Kmen Kayapo založil vlastní genovou banku dlouho předtím, než vědci vytvořili semenné banky, aby nás chránili před ekologickými katastrofami, které by mohly ovlivnit potravinovou bezpečnost na celém světě. Pan Txucarramae věří, že pokud bude v jeho regionu počasí teplejší a sušší, jak vědci předpovídají, mnoho druhů jejich plodin přežije a z některých z nich budou skutečně těžit.

Arktida: Měnící se vodní ekosystém

Arktida je obzvláště náchylná ke změně klimatu, protože zde teploty rostou o mnoho rychleji než na jiných místech planety. V důsledku toho je přímo ovlivněna kulturní a životní úroveň více než 40 domorodých skupin. „Dokázaly po tisíce let přežít na jednom z nejdrsnějších míst na světě, ale nyní jsme svědky něčemu novému,“ říká dr. Tero Mustonen, finský klimatolog. Je ředitelem neziskové organizace Snowchange, která pracuje na projektech spojujících západní vědu s domorodými praktikami.

Již deset let čelí tato domorodá komunita oteplování vodních toků, které vedly k významným změnám v populaci ryb. To není jediný problém. Změna teploty vody spolu s průmyslovou činností v okolí také změnila vodní cestu. „Požádali jsme dva domorodce, aby si vzpomněli, kudy vedl původní koridor řeky Vainosjoki a přemapovali její cestu,“ objasňuje pan Mustonen. Díky tomu mohla být komunita svědkem návratu ryb jako je pstruh a lipan, stejně tak ptactva a hmyzu. „Naše šance na přežití a zmírnění globálního oteplování musí být vedena moudrostí místních komunit,“ říká pan Mustonen a dodává „Nemůžeme si je dovolit už ignorovat."

Zdroj: bbc.com
Foto: Unsplash

Více o ochraně přírody a klimatu na Czechsight: