Žraloci jsou jedni z evolučně nejstarších živočichů, kteří stále obývají planetu Zemi. Přesto toho o nich stále mnoho nevíme. Jedním z důvodů malého množství informací je fakt, že spousta druhů žraloků žije na otevřeném moři, kde je obtížné sledovat jejich každodenní zvyky.

Žraloci jsou zajímaví mimo jiné tím, že se dělí do dvou skupin v závislosti na tom, jakým způsobem dýchají, respektive jak je u nich zajištěn průtok vody skrze žábry. Žraloci v první skupině nabírají vodu pravidelným otevíráním a zavíráním ústní dutiny, kdy při zavření tlamy pošlou okysličenou vodu do žaber a žaberními štěrbinami ji zase vypustí ven. Tento způsob dýchání využívá také velké množství ryb a jeho výhodou je, že takoví živočichové mohou delší dobu zůstat na jednom místě. Patří sem především druhy obývající dno a pevninské břehy. Druhá skupina žraloků naopak neumí pumpovat vodu pomocí čelistí a pro zajištění konstantního průtoku okysličené vody přes žábry musí neustále plavat. Takovými věčnými plavci jsou například obávaný žralok bílý nebo žralok kladivoun. Způsob dýcháni tedy u žraloků určuje nejenom v jakém prostředí budou moci žít, ale také to, jaký bude jejich denní rytmus.

foto: Chris Bayer 

Vědci z Austrálie a Nového Zélandu v nově publikované studii podrobili zkoumání pět druhů žraloků s cílem zjistit, zda se jejich chování nějak mění v průběhu dne a noci. Zaměřili se především na to, kdy během dne žraloci plavou a kdy (a jestli vůbec) odpočívají. Badatele také zajímalo, zda se denní režim různých druhů žraloků liší v závislosti na způsobu jejich dýchání. Pro výzkum si vybrali dva druhy žraloků pumpujících vodu pohyby čelistí a tři druhy ze skupiny věčných plavců. Tyto zástupce šetrně vylovili z moří omývajících břehy Austrálie a Nového Zélandu, umístili je do kontrolovaných podmínek laboratorních akvárií a sledovali je kamerou.

Pro vědce bylo překvapivé, že každý zkoumaný druh vykazoval jiné denní rytmy v chování. Dva ze tří zkoumaných druhů věčných plavců se například lišili v rychlosti plavby během dne. Zatímco žralok hejnový plaval celý den stejně rychle, jeho kolega z čeledi hladkounovitých byl aktivnější před den a snižoval rychlost pohybu v průběhu noci. Neočekávané bylo také zjištění, že třetí z této skupiny, ostroun obecný, trávil většinu dne (především v noci) odpočíváním u dna. Přestože byl tento druh dříve zařazen mezi věčné plavce, očividně umí nasávat vodu i pohyby čelistí.

Dva zkoumané „pumpovací“ druhy žraloků vykazovali rozdílné chování ve dne a v noci. Na základě pozorování se oba druhy dají označit za noční živočichy – přes den odpočívají (a pravděpodobně spí) a v noci plavou a loví. Oba testované druhy se lišili pouze intenzitou pohybu během noci. Žralok nafukovací šachovnicový je oproti zkoumanému zástupci řádu různozubci docela lenoch.

foto: Greg Jeanneau

Když se ale vrátíme ke konstantně plavajícím zástupcům žraločí říše: vědcům stále není jasné, kdy tito jedinci spí. Jedna z variant je, že žraloci mají spánek rozdrobený do krátkých časových úseků v řádu sekund, což by nebylo možné na kameře jednoznačně rozpoznat. Takovýto typ spánku můžeme pozorovat u některých druhů ptáků i ryb. Druhou možností je tzv. unihemisférický spánek, spočívající v tom, že zvíře spí vždy jen jednou polovinou ­(tj. hemisférou) svého mozku. Tímto způsobem spí například delfíni a jiní mořští savci. Poslední možná hypotéza je, že žraloci se oddávají spánku v momentě, kdy se dostanou do mořského proudu, kterým jsou neseni a sami tak nemusí aktivně plavat, a tudíž zůstávat bdělí. Jednalo by se o svého druhu podmořský „hyperloop“. Která z variant je ta správná a pravdivá, zatím nevíme. Je však fascinující, že existuje stále mnoho věcí, které se o těchto prastarých živočiších můžeme ještě dozvědět.

Citovaná publikace: https://journals.sagepub.com/doi/abs/10.1177/0748730420932066?journalCode=jbra

Úvodní foro: Gerald Schombs, unsplash.com