Mnoho pacientů pociťuje bušení srdce, bolest na hrudi a dušnost i po zotavení se z nemoci COVID-19. Vědci mají podezření, že COVID-19 není jen onemocnění plic, ale také onemocnění srdce a cév. "Velmi, velmi brzy jsme si uvědomili, že srážení hraje hlavní roli," říká Jeffrey Berger, ředitel Langone's Center for the Prevention of Cardiovascular Disease. Lékaři zaznamenali u svých pacientů neočekávaně vysokou míru krevních sraženin, což vedlo k nárůstu srdečních infarktů a mrtvic. Pitvy také odhalily množství drobných krevních sraženin v místech, kde je lékaři běžně nevidí, jako jsou játra a ledviny.

Někteří lidé, kteří měli pouze mírné nebo dokonce asymptomatické případy COVID-19, také hlásí dlouhodobé příznaky, jako je bušení srdce, bolest na hrudi, dušnost a extrémní únava. Vědci jsou stále zmateni tím, co je způsobuje. Na postcovidové klinice Washington University v St. Louis se říká, že tito pacienti, kteří přicházejí s bolestí na hrudi a podstupují zátěžové testy nevykazují nestandardní výsledky. Jiní si stěžují na bušení srdce, ale po kontrole monitory srdeční frekvence vypadá jejich srdeční rytmus normálně. Amanda Verma, jedna z pacientek ale tvrdí, že tyto testy neukazují celou pravdu. Abnormální zvýšení srdeční frekvence naznačuje, že COVID-19 spustil dysfunkci v autonomním nervovém systému, drahách nervových buněk, které automaticky řídí životně důležité funkce, jako je dýchání a srdeční tep.

Existuje důvod k naději. V posledních pěti až deseti letech vědci začali chápat, že krevní destičky hrají roli v podpoře nežádoucího srážení a zánětu u jiných onemocnění, jako je HIV, lupénka, lupus a revmatoidní artritida. Tyto drobné kulaté krvinky slouží jednomu hlavnímu účelu: zastavit krvácení navázáním na poškozenou cévu a vytvořením sraženiny. Vědci publikovali článek v časopise Science Advances, kde ukázali, že virus může proniknout do megakaryocytů a buněk kostní dřeně, což vede k tomu, že infikovaná buňka změní genetickou informaci krevních destiček způsobujících zánět cév. To způsobuje, že cévy jsou náchylné k tvorbě sraženin, které se mohou šířit po celém těle. Tvorba krevních sraženin je pro tělo velmi nebezpečná, neboť může dojít k ischemii (nedokrvení) části těla, která je zásobována právě touto arterií.

Známe 2 typy sraženin a to, arteriální (tepenné), která je zmíněna výše a žilní (venózní) sraženinu. V případě žilní trombózy krev z postižené části těla dostatečně neodtéká a její hromadění vede k otoku. Krevní sraženina – trombus se může časem uvolnit. V tom případě je unášena proudem krve, dokud neuvízne v některé cévě, kterou částečně nebo úplně ucpe. Tento děj se nazývá embolie a ucpávající sraženina má jméno embolus. Proto se prevence a léčba tepenné a žilní trombózy mírně liší: v prevenci tepenné trombózy se přednostně používají léky, zabraňující agregaci (shlukování) trombocytů, tj. kyselina acetylsalicylová, v léčbě žilní trombózy se používají léky, blokující tvorbu trombinu např. warfarin. Univerzálním lékem pak zůstavá heparin.

Citovaná publikace: https://www.nationalgeographic.com/science/article/how-covid-19-harms-the-heart

Úvodní foto: www.maxpixel.net