Změňme své spotřební chování

Za prvé se nelze odkazovat na rozvojové země, které nemají tolik vyvinuté systémy na ochranu ovzduší. Proč? Protože spotřebováváme mnohem více. Jak se chováme, se odráží i na globálních emisích. Češi bohužel patří mezi přední světové znečišťovatele. Celkově sice vyprodukujeme relativně nízké množství emisí, avšak při přepočtu na jednoho obyvatele si vedeme hůře než Čína. Celkově jde o nejvyšší číslo ze všech zemí střední i západní Evropy.

Proto bychom měli mít na paměti, že mnoho našich rozhodnutí má rozsáhlé důsledky. Záleží na tom, jaké auto si koupím, nebo zda si ho vůbec koupím, protože doprava je nejvyšším zdrojem emisí ve většině velkých měst. Stejně jako to, zda používám pro svou přepravu letadlo.

Doprava je bezpochyby nejzásadnější položkou v našem výčtu. Ale věděli jste, že např. většina rtěnek, které nakupujeme, obsahuje palmový olej, jehož výroba je spojena s odlesňováním v jihovýchodní Asii? Nebo se možná zeptáte: "To, co jím, má také velkou klimatickou stopu?" Ano. Průměrná osoba v Severní Americe jí více než šestinásobek doporučeného množství červeného masa, zjistila studie zveřejněná v loňském roce. Zatímco průměrná osoba v jižní Asii jí polovinu doporučeného množství. Důležitý je také potravinářský odpad, který představuje téměř 10 procent celosvětových emisí skleníkových plynů.

Existuje ještě cesta zpět, abychom zabránili klimatické katastrofě? Ne. Je nevyhnutelné se změnit v tom, jak žijeme. Je to nesmírně důležité pro přežití nás, ostatních i příštích generací. Podobnost můžeme najít ve snaze o zastavení probíhající pandemie. Jen s jednou výjimkou, toto už bude navždy.

Zaměřme se na malá individuální vítězství

Za druhé, individuální chování může ovlivnit ostatní. Jeden dům se solárními panely může být inspirací pro další sousedy. Stejně tak, co byste řekli na to, kdyby vaši spotřebu energií viděli i vaši sousedi? Snížili byste pak svou spotřebu?

Podporujte mladé a nadějné aktivisty

Za třetí, individuální akce je předpokladem kolektivní akce. Bez mladých zapálených aktivistů jako je švédská aktivistka za ochranu klimatu Greta Thunbergová nebo americké hnutí Sunrise, by miliony dětí nezaplnily ulice hlavních světových metropolí.

Protože svět tak dlouho odkládal opatření, vědci nyní odhadují, že v příštích 10 letech musí být celosvětové emise sníženy o polovinu, aby se zabránilo katastrofickým dopadům globálního oteplování. Je těžké si představit, jak lze tak rychlého snížení emisí dosáhnout bez ambiciózních vládních politik, včetně možného zvýšení cen uhlíku, které by učinilo spalování uhlí nebo ropy dostatečně nákladné, investic do veřejné dopravy a snadno vymáhatelných standardů energetické náročnosti.

A tady přispěchala na pomoc Pařížská dohoda. Každá země si měla stanovit vlastní cíle v oblasti klimatu a zjistit, jak je splnit. To, co jedna země dělá, mělo inspirovat jiné země. Pět let po tomto těžce vyhraném diplomatickém paktu nemáme globální teploty, bohužel, stále pod kontrolou. A tak se dostáváme ke čtvrtému a závěrečnému dilematu.

Je příliš pozdě na změnu?

Ne. Je pravda, že zahříváme planetu spalováním fosilních paliv po jeden a půl století. Rozpohybovali jsme vlny veder, požáry a hromadné bělení korálových útesů. Ale budoucnost není vrytá do kamene. Existuje mnoho možných scénářů. Od docela špatných po opravdu katastrofické. Který z nich vyhraje, je na nás a na našem rozhodnutí.

"Znovunastartování ekonomiky po epidemii nemusí znamenat jen pokračování minulého modelu neomezené expanze a drancování zdrojů, ale může se realizovat skrze investice do nových inteligentních technologií, rozvoje alternativních zdrojů energie a cirkulární ekonomiky", dodává v těchto časech naději sociolog Ondřej Císař z FSV UK a Sociologického ústavu Akademie věd ČR.

Originální článek: NYTIMES

Foto: pxfuel.com