Českou republikou právě proběhla vlna protestů, která vyvrcholila největší protestní akcí od roku 1989. Na Letenské pláni se sešlo více než 250 tisíc lidí. Velkou část z celého davu tvořili studenti. A je velmi pravděpodobné, že mnoho z nich díky tomu zanedbalo přípravu na nějakou ze svých zkoušek.

Demonstrace zasáhly prakticky celé zkouškové období. Kdo chtěl na demonstraci jít, musel počítat se ztraceným půldnem. Půlden je v životě normálního studenta hodně. V životě studenta, co dělá věci na poslední chvíli, je to mnohdy to, co rozhoduje o úspěchu a neúspěchu u zkoušky. Ale jak dotyčný tráví svůj volný čas je jen jeho věc.

Proto zde máme skupinu studentů, kteří na demonstraci šli a naučili se dostatečně dopředu. Skupinu těch, co se neučili dopředu a přesto šli. A skupinu těch, co nestíhali a na demonstraci nešli. Kdokoli z těchto tří skupin, kdo na zkoušku přijde, začíná na stejné startovní čáře.

Dokud nepřijde zkoušející a nepronese: "Chápu, že jste se díky demonstraci možná nestihli naučit. Takže, kdo mi poví, ve kterém sektoru byl a kdo všechno tam vystupoval, na konci na to mrknu." Tím se pro dvě skupiny startovní čára trochu posune. A to je špatně.

Přimhouříme-li oči nad tím, že přednášející pochybil pedagogicky a někoho zvýhodnil, pořád se nabízí ještě jeden scénář.

Mohlo se stát, že v místnosti bude čtvrtá skupina. Skupina studentů, kteří na demonstraci nebyli. Nebyli tam, protože tam ze svého politického přesvědčení nechtěli. To představuje hlavní problém. Nikdy nikdo nesmí být ve škole zvýhodněn na základě svého politického přesvědčení. Nejen ve škole, ale v jakékoli instituci.

Doufám, že ze strany přednášejícího šlo o nepovedený žert. Dokonce si myslím, že je nepravděpodobné, aby v místnosti byl někdo, kdo by s protestujícími nesouhlasil. Ale proč to riskovat?

Mějme na paměti, že politické přesvědčení (v rámci zákona) je něco, co nás nesmí omezovat. Už to tady jednou bylo. A mám takový pocit, že přesně proto, aby se to neopakovalo, v neděli na Letnou přišlo 250 tisíc lidí.

Foto: Seznam.cz