Při volební účasti 28,72 % můžeme těžko hodnotit, jak o evropské politické scéně uvažuje celý národ. Můžeme možná soudit, že jsou Eurovolby Čechům celkem jedno. Vítězem letošních Eurovoleb v České republice se stalo hnutí ANO, což není žádné překvapení. Úspěch slaví ODS, Piráti a víceméně i SPD.

Pokud se podíváme hlouběji do výsledků, spatříme na 9. místě stranu "ANO, vytrollíme europarlament". Toto recesistické uskupení požadující např. třetí kvalitu potravin pro Maďarsko a Slovensko dokázalo získat 1,57 % (zhruba 37 tisíc voličů). V porovnání s parlamentní ČSSD se jedná o více než třetinu voličů. Pokud bychom jejich úspěch vyčíslili penězi, dostaneme se na 1,1 milionu korun, které strana dostane na pokrytí volebních nákladů.

Zajímavé je zamyšlení nad původem jejich úspěchu. Kampaň strany byla vedena zejména na sociálních sítích a v médiích, která jsou sledována především ve větších městech a jen určitou skupinou obyvatel. Mohlo se tak stát, že přišlo 37 tisíc voličů k urně jen z recese? Pokud bychom nad tím přemýšleli takhle, asi bychom vsadili na skupinu mladých lidí, většinou vysokoškoláků žijících např. v Praze. Vzhledem k nárůstu zájmu mladých lidí o politickou scénu se mi zdá taková úvaha nepravděpodobná.

Podívejme se na původ úspěchu z jiného konce. Může hrát roli podobnost názvů "ANO 2011" a "ANO, vytrollíme europarlament"?

Přiložená mapa ukazuje zastoupení voličů obou stran. Tmavší zabarvení znázorňuje více volících, světlejší naopak méně. Všimněme si, že Pražané volili obě strany minimálně. Naopak poměrně velké zastoupení mají voliči obou stran v Ústeckém a Moravskoslezkém kraji. Vzhledem k tomu, že se jedná o tradiční voliče strany premiéra Andreje Babiše, zdá se mi nepravděpodobné, že by se v těchto krajích nacházelo takové množství recesistů volících stranu, která požaduje pro Česko moře.

Je až s podivem, jak přesně spolu obě mapy korelují. Může se tak zdát, že cesta k jednorázovému uzmutí několika desítek tisíc hlasů je až banálně jednoduchá. Stačí využít slabin voličské základny Andreje Babiše a spoléhat na lajdáckost některých voličů, která je Čechům minimálně stejně vlastní jako jakýkoli druh recese.

Foto: denik.cz