Korálové útesy jsou celosvětově ohroženy teplotním stresem, zapříčiněným změnou klimatu. Když se teplota vody zvedne, byť jen o 1°C, začíná proces zvaný ‘bělení korálů’ (Coral bleaching). Korál začne vypuzovat své zooxanthely – endosymbiotické řasy, které mu dodávají až 90% potřebné energie tím, že fotosyntetizují – korál je na nich tedy životně závislý. Nová studie ukazuje, že koráli v tropickém východním Pacifiku (Eastern Tropical Pacific - ETP) mohou být výjimkou.

Výzkum, publikovaný v Global Change Biology, shromažďuje poznatky a výzkumy z období mezi lety 1970 – 2014 z tropického východního Pacifiku. Během této doby se zde několikrát objevil jev El Niño a jižní oscilace (ENSO), tedy časové periody, kdy se rovníkový Pacifik ohřeje. Tyto teploty mohou zlikvidovat symbiotické řasy, obývající korály a zapříčiní zmiňované bělení korálů. Podle studie se ale počet žijících korálů v ETP za celých 44 let nezměnil.

Důvodů, díky kterým populace korálů v ETP zůstávají přibližně na stejných číslech, je několik: V této oblasti najdeme převážně korály, které patří mezi větevníky (Scleractinia) z čeledi Pocilloporidae, ti se velmi ochotně a rychle se množí. Jejich symbiotické řasy jsou poměrně tolerantní k extrémním teplotám. Další roli hraje počasí a geografie. V oblastech ETP, kde se tvoří více mraků nebo se zde nachází studené vzestupné proudění vody v moři, korály lokálně přežívají a mohou se vrátit i do teplem zasažených částí útesu. Dalším důležitým faktorem je již zmiňovaná ekologická paměť, která umožňuje korálům se postupně přizpůsobovat a získané adaptace potom předat svým potomkům. Studie také zdůrazňuje důležitost správného uchovávání výzkumů pro další studium. Bez toho by se nemohl provézt výzkum z delšího časového období, jako byl například tento.

Originální publikace: https://onlinelibrary.wiley.com/doi/abs/10.1111/gcb.15126
Zdroj: ScienceDaily
Zdroj titulní fotografie: University of Georgia