Takzvaný případ Šachta, který se odehrál v roce 1928, má smutné prvenství jako první proces stalinského teroru. V moskevském Domě odborů došlo na podzim k odsouzení 53 inženýrů ze znárodněného průmyslu pro zločiny spiknutí a konspirace s cílem ničit sovětský průmysl a zabíjet dělníky.

Ačkoli případ předešel velké procesy období teroru o osm let, právě zde byla prvně testována opatření, jimiž se pozdější moskevské procesy proslaví. Obžalovaní byli vesměs odborníci pracující v uhelné pánvi Šachta na severním Kavkaze a v uhelném a průmyslovém revíru na Donbase. Jejich zločinem byla nízká výkonnost a časté nehody ve znárodněném průmyslu. Inženýři, ředitelé a experti měli konspirovat se západními imperialisty s cílem vyvolávat v dolech požáry, ničit stroje chybným zapojením do výroby, bránit správnému odvětrávání šachet, dovážet nepotřebné zařízení a tím plýtvat valutami, promyšleně špatným hospodařením narušovat plán a celkově kazit výrobu a ukládat dělníkům o život.

U počátků procesu stojí policejní důstojník ze severního Kavkazu jménem Jefim Grigorevič Jevdokimov, který poslal do Moskvy stížnost na sabotáže v dolech. Šéf tajné policie OGPU V. R. Menžinskij považoval obvinění za nepodložená a předseda vlády Rykov i vedoucí Nejvyšší rady národního hospodářství ekonom Valerian Kujbyšev nechtěli věc řešit - obávali se škodlivých ekonomických a zahraničněpolitických dopadů možné aféry.

Stalin navenek souhlasil s odložením případu, zároveň ale povzbudil místní orgány, aby věc prozkoumaly bez ohledu na pokyny z vlády. Úředníci v Šachtě nelenili a tvrdým fyzickým a psychickým nátlakem na všechny odborné zaměstnance dolů nakonec dosáhli výsledků. Právě pro snahu ukázat všem pochybovačům na vyšší místech reálnou hrozbu od "staré inteligence", tj. předrevolučních odborníků a vzdělaných osob, na něž dozírali technicky nezkušení straníci, dostal proces své divadelní rozměry.

Obžalovaní se museli naučit svá doznání, posluchači procesu byli pečlivě vybráni a proškoleni tajnou policií, soudci, státní zástupce Nikolaj Krylenko a jeho asistenti stáli na vyvýšeném a osvětleném pódiu s hlídkou se vztyčenými bajonety. Proces se nahrával. Jako hlavního soudce vybral Stalin Andreje Vyšinského, kterému ostatní bolševici nedůvěřovali pro jeho sociálnědemokratickou minulost, a který byl tehdy rektorem moskevské univerzity. Právě tímto procesem, kdy Vyšinský splnil tajná Stalinova přání nad očekávání, byla zahájena jeho velká kariéra architekta politických procesů.

Z 53 obviněných bylo 11 odsouzeno k trestu smrti, ačkoli u 6 z nich Stalin popravu odložil a poslal je do gulagu jako stavební a technický dozor. Osm obviněných bylo osvobozeno - včetně tří německých inženýrů, jejichž zařazení mělo dokazovat zahraniční konspirace (byli následně vypovězeni do Německa na základě intervence německé vlády). Proces přesto nebyl úplným triumfem. Jen deset obviněných odříkalo naučené verze, dalších šest se přiznalo jinak než jaký byl plán. Zbytek trval na své nevině. Technika vynucených přiznání byla tak nepřesvědčivě zvládnutá, že i pozorovatelé procesu z řad zahraničních komunistů považovali vyznání za donucená.

Soud však přesto posloužil Stalinovi k jeho cílům, neboť nalezl prvního viníka neúspěchů v sovětské ekonomice - stali se jím techničtí odborníci. V dubnu 1928 Stalin pronesl projev, varující před "ekonomickou kontrarevolucí", kterou mají připravovat agenti kapitalismu uvnitř sovětské společnosti. Vysokoškolsky vzdělaní techničtí experti byli plošně označeni za sabotéry. Místo nízké kvalifikace a nekompetentnosti personálu nových továren se zrodila teze o spiknutí "buržoazních specialistů". Většina straníků a managementu do té doby chápala nepostradatelnost technické inteligence, a občasné stížnosti dělníků na odborníky spíše ignorovali. Nyní však byli dělníci povzbuzováni udávat management svých továren. Výbušná situace eskalovala v roce 1936, když Stalin vyzval k vyřizování účtů uvnitř továren prostřednictvím zdánlivých maličkostí: zavedením tajných voleb a stranickými prověrkami managementu za účasti tajné policie. Následující teror smetl celé vedení znárodněného průmyslu i nemalou část jeho zaměstnanců.

Zdroj: Robert Tucker. Stalin in power : the revolution from above, 1928-1941 (W. W. Norton, 1990)

Zdroj fotografie: World Socialist Web Site