Zní to jako vskutku nepředstavitelná kombinace vlastností. Výzkumný tým Technické Univerzity v Mnichově, vedený profesorem Thomasem Brückem však dokázal, že lze obě spřáhnout v jeden materiál - mimo jiné biologického původu.

Vodní řasy mohou vypadat jako zcela zbytečná věc, která vám svými toxiny leda tak způsobí při letním koupání nepříjemnou vyrážku. Německý tým v nich však spatřil silný potenciál a dal zrod materiálu, který je stejně tvrdý jako ocel, avšak váží pouze zlomek její hmotnosti.

Uhlíková vlákna jsou vyráběna z řasového oleje štěpením na glycerol a mastné kyseliny. Ty jsou následně využity jako aditivní mazivo, glycerol pak na výrobu samotných vláken. V kombinaci se žulou, nebo jinými druhy tvrdých hornin pak disponují vysokou odolností, konkurující například betonu. Cílem projektu, zvaného Green Carbon, je vývoj uhlíkových polymerů na bázi řas, využitelných jako lehké stavební materiály pro letecký, či automobilový průmysl.

Vyztužení uhlíkovými vlákny dává žulové desce extrémně vysokou pevnost, zdroj: Andreas Battenberg, TUM

Německé spolkové ministerstvo školství a výzkumu navíc vyčlenilo na financování výzkumu prostředky ve výši 6,5 milionu EUR. Inovaci totiž nevidí pouze v mechanických vlastnostech vyvinutého materiálu, ale také biologických. Jelikož jsou vlákna rostlinného původu, jsou schopna absorbovat oxid uhličitý z atmosféry a být tak uhlíkovou zásobárnou. Při výrobě je navíc produkováno výrazně méně odpadu, než při výrobě betonu, či oceli. Při likvidaci pak mohou být rozemleta a jednoduše zkompostována.

Projekt mimo jiné uzavřel partnerství s průmyslovým partnerem TechnoCarbon Technologies, které si dává za cíl využít uhlíková vlákna ve stavebnictví.  

Líbil se vám článek? Odměňte nás sledováním naší stránky na Facebooku. Každá práce něco stojí a bez vaší podpory se neobejdeme. Děkujeme.

Zdroj: Innovations Report, Eco Watch