V současnosti je pro nás Pozemšťany Mars pouhou pustinou. Tak tomu ale nebylo vždy. Již desítky let nám výzkumné rovery a satelity obíhající tuto planetu přinášejí důkazy, že čtvrtá planeta naší Sluneční soustavy byla v minulosti pokrytá oceány a řekami. V této době se na planetě mohl vyvinout primitivní život, který se ale nestihl rozvinout natolik, aby dokázal přežít následné vysychání planety.

Na této hypotéze je postavena celá současná mise NASA, v rámci které bylo na povrch Rudé planety vysláno vozítko Perseverance, jehož úkolem je nalézt důkazy potvrzující tuto teorii – tedy nalézt pozůstatky pradávného života.

Od nejsušších pouští přes vroucí prameny po subglaciální jezera nacházející se stovky metrů pod polárním ledem – všude tam se mikroorganismy na naší planetě vyskytují. A to i přes to, že dlouhou dobu se předpokládalo, že tato prostředí jsou pro ně až příliš nehostinná. A pokud se toto může dít tady na Zemi, proč by se to nemohlo dít také jinde ve Sluneční soustavě nebo i mimo ni.

Jinými slovy, je opodstatněné se domnívat, že na Marsu by mohly vysoce odolné formy života přežívat až do dnešních dnů. Nejpravděpodobnějším místem jejich výskytu se jeví oblast hluboko pod povrchem. Koneckonců tato místa mikroorganismy obývají i na Zemi – jednoduché ale velmi houževnaté organismy zde přežívají díky energii získávané z geochemických reakcí mezi horninami a vodou. Cílem vědců bylo objasnit, zda Mars potenciálně nabízí obdobné podmínky pro život.

Studie byla publikována v půlce dubna v odborném časopisu Astrobiology.

Z tohoto hlediska je jednou z nejzásadnějších chemických reakcí radiolýza. Při té radioaktivní prvek obsažený v hornině vyvolává rozklad molekuly vody za vzniku vodíku a kyslíku. A právě tuto reakci může mikroorganismus využít pro zisk energie. Na Zemi byly bakterie s touto schopností nalezeny až 1,6 km pod zemským povrchem.

V současnosti s jistotou víme, že na Marsu je přítomna podzemní voda. Podpovrchová jezera byla dokonce zaznamenána i pod ledovou pokrývkou polárních oblastí. Navíc je velmi pravděpodobné, že velká část vody prosákla hlouběji do nitra planety, namísto aby se vypařila do atmosféry. Mars je zároveň méně tektonicky aktivní než Země, což znamená, že by pod jeho povrchem mikrobi mohli víceméně nerušeně existovat miliardy let.

„Protože se na Marsu nalézá podpovrchová voda, je zde velká šance, že potenciální podpovrchové mikroorganismy mají dostatek energie pro svou existenci. Podpovrchový výzkum tak má jednoznačně smysl,“ popisuje Jesse Tarnas, první autor studie, jejímž cílem bylo prozkoumat, zda se pod povrchem Rudé planety nalézají podmínky vhodné pro život. „Sice zatím nevíme, zda se na Marsu někdy v minulosti vyskytovaly živé mikroorganismy, pokud ale ano, domníváme se, že pod povrchem planety ještě dnes panují podmínky slučitelné s jejich způsobem života.“

Aby vědci zjistili, zda na Marsu dochází ke zmiňované radiolýze, prostudovali data posbíraná roverem Curiosity a několika satelity obíhajícími Rudou planetu, a také složení řady marsovských meteoritů dopadnuvších na Zemi. Existenci tohoto typu chemické reakce na Marsu podporuje přítomnost sulfidových minerálů, radioaktivních prvků jako je thorium, uran či draslík, nebo póry v hornině, které mohou zadržovat vodu.

Hned v několika typech meteoritů tým nalezl všechny tři zmíněné atributy, a to v takovém množství, které podporuje existenci mikrobiálního ekosystému. Nejslibnější prostředí pro život poskytoval druh horniny zvaný regolitická brekcie, jehož stáří je více než 3,6 miliard let.

Je to fascinující nález, pravdou nicméně je, že na jeho definitivní potvrzení si budeme muset ještě počkat. Hloubka pod povrchem, které by bylo nutné dosáhnout, je totiž mimo možnosti roveru Perseverance či jiného výzkumného vozítka.

Originální publikace: https://www.liebertpub.com/doi/10.1089/ast.2020.2386

Zdroj: New Atlas, zdroj titulního obrázku: ParallelVision, Pixabay