Přichází první teplé slunečné dny, a proto se v tomto článku prolne věda s opravdovou přírodní podívanou, kterou můžete navštívit právě i vy. Pokud byste rádi viděli krajinu našich pravěkých předků, zamiřte určitě do přírodní rezervace Milovice. Zde můžete spatřit vzácné ptactvo či bezobratlé. Pokud se podíváte pod své nohy, naskytne se vám jistě i zelená podívaná zpestřená květy, které jinde v naší přírodě nezahlédnete. Celou tuto nádheru završují majestátní obři – zubr evropský, kůň divoký a dříve již úplně vyhynulý pratur.

(zdroj: Jan Sedláček)

Hlavním cílem celého projektu České krajiny bylo vytvořit původní prostředí, kam by se měly šanci vrátit kdysi hojné, nyní vzácné druhy rostlin a bezobratlých. K tomu posloužili velcí kopytníci, trefně přezdíváni ekosystémoví inženýři, kteří v rezervaci spásají invazivní druhy rostlin, vytváří různé pěšiny a krajinné mozaiky a tím zde udržují otevřenou step, která se stala opět domovem původních druhů živočichů i rostlin.

„V ochranářsky vyspělých zemích se velcí kopytníci k péči o krajinu využívají již desítky let. Jsme rádi, že jsme mohli pomoci se zavedením této úsporné metody v naší zemi,“ uvedl Dalibor Dostál, ředitel celé organizace Česká krajina, jejímž hlavním cílem je udržení či zvýšení rozmanitosti druhů. Dalším úspěchem tohoto projektu je také zlepšení adaptace krajiny na klimatické změny, jako je například sucho. Trus kopytníků obohacuje svou organickou hmotou půdu, která je následně schopna zadržovat mnohem větší množství vody.

(zdroj: Richard Lee)

Mimo tento projekt se Česká krajina snaží například i o návrat přirozené populace losa evropského do našich lesů. Toto majestátní zvíře bylo ve zdejších krajinách vyhubeno okolo 14. století. V sedmdesátých letech se však začali jedinci tohoto druhu objevovat a množit, avšak stále je u nás los kriticky ohroženým zvířetem a je třeba jej, a hlavně jeho životní prostředí, chránit.

A pokud už se nemůžete této podívané dočkat, tak zde přináší Česká krajina alespoň toto krátké video: https://youtu.be/F7W2-H3qRvo

(zdroj: Zachery Perry)

Úvodní fotografie: Jan Sedláček