Mořské vydry byly dlouho uváděny jako typický příklad tzv. klíčového druhu (klíčový druh je druh nezbytný pro správné fungování ekosystému, jehož vymření by mohlo biotop či ekosystém úplně rozvrátit, například vrcholový predátor, pták roznášející semena jediného druhu stromu, atd.) — jako dominantní predátor, který udržuje rovnováhu kelpového (chaluhového) lesa tím, že reguluje velikost populací ježovek (Echinoidea), které se chaluhami živí.

Mořské vydry plavající mezi chaluhami. Autor: Kieran Wood, unsplash

Od roku 2014 populace kalifornských kelpových lesů dramaticky poklesly. Rozlehlé plochy pobřeží, kde kelpové lesy prospívaly, nyní zejí prázdnotou, mořské dno je nyní pokryto tzv. ježovkovými pouštěmi — z angl. urchin barrens (na mořském dně v této situaci najdeme jen málokdy něco jiného, než ježovky). Tuto situaci najdeme dokonce i v zálivu Monterey, který je domovem velké populace mořských vyder. To se zdálo vědcům neobvyklé, aby chaluhové lesy mizely i tam, kde se nacházejí predátoři ježovek — mořské vydry.

Ukázalo se, že v roce 2013 vypukla nákaza záhadného onemocnění, které zdecimovalo populace mořských hvězdic po celém západním pobřeží. Mezi nejvíce postiženými druhy byla i hvězdice Pycnopodia helianthoides, největší hvězdice na světě, hlavní predátor ježovek v oblasti. Vymizení hvězdic byl ale jen jeden z několika faktorů, které vedly k masivnímu rozšíření ježovek a úbytku chaluhových lesů.

Kelpové lesy prospívají v chladných, na živiny bohatých, vodách. V dobrých podmínkách mohou chaluhy narůst i více než 30 cm denně. V roce 2014 ale zasáhla severní Pacifik bezprecedentní mořská vlna tepla. Přibližně ve stejnou dobu také přinesl jev El Niño teplou vodu z jihu.

Se vší teplou vodou omývající pobřeží, růst chaluh výrazně poklesl — to znamenalo méně kelpového detritu, kterým se živily ježovky ve štěrbinách útesů a začaly se ohlížet po potravě. Měly to jednodušší i proto, že zde chyběly zmiňované hvězdice. Ježovky tedy bez omezení chaluhové lesy doslova spásaly a měnily mořské dno v poušť.

U mořských vyder z oblasti Monterey byla zaznamenána výrazně větší spotřeba ježovek, neživily se ale ježovkami z oblastí pouští, ale těmi jedinci, které se vyskytovaly v kelpových lesích. Ukázalo se totiž, že ježovky na prázdném mořském dně jsou mnohem méně výživné — byly vyhladovělé. Vydry samozřejmě nebudou plýtvat svou energií, aby se potápěly pro nevýživné ježovky, raději se potopí pro ježovky bohaté na energii. Tím ovšem ale zároveň pomáhají těmto “ostrůvkům” chaluhových lesů, které jsou nesmírně důležité pro udržení populace chaluh, přežít. Spory (výtrusy, kterými se chaluhy nepohlavně množí), které chaluhy produkují, by mohly eventuálně tyto pouště znovuosídlit a obnovit kelpové lesy. Vydry samotné ovšem na pouště nestačí, k tomu je potřeba ještě další faktor.


Zdroj: phys.org , Studie: PNAS, Autor titulního obrázku: Kate, unsplash