Někteří pacienti, kteří se zotavili z infekce COVID-19, včetně těch, kteří měli pouze mírný průběh, popisují problémy s funkcemi mozku. Zhoršená schopnost pozornosti, výkonu, řeči, zpracování informací a paměti – symptomy nazvané souhrnně „mozková mlha.“ Společně s rozvojem úzkostí, depresí, problémů se spánkem a zvýšenou únavou patří mezi stavy takzvaného „dlouhého Covidu.“
Mozkovou mlhu spojenou s prodělanou COVID-19 je ale velmi náročné diagnostikovat a oddělit ji od jiných faktorů, které mohou vést k podobným symptomům. V ideálním případě bychom porovnali data fungování mozku před a po prodělání COVID-19. Taková data jsou ale k dispozici velmi zřídka. Víme ale, že se tak děje.
V rámci studie otištěné v časopise Nature vědci podrobně zkoumali mozky 785 dobrovolníků pomocí magnetické rezonance. Šlo o jedince ve věku 51-81, kteří COVID-19 neprodělali. Podruhé tyto dobrovolníky prohlédli stejnou metodou. Mezi oběma testy (v průměru 38 měsíců) se nakazilo 401 dobrovolníků a zbylých 384 bylo použito jako kontrolní vzorek. Porovnáním obou skupin došli autoři studie ke zjištění, že prodělání infekce má mnoho dlouhodobých dopadů na funkci a strukturu mozku. Jde mimo jiné o snížení tloušťky šedé kůry mozkové (nezbytná pro kontrolu svalů a smyslů, paměť, rozhodování, cítění emocí, vnímání okolí a sebeovládání). Poškození této části mozku může také vysvětlit časté poruchy čichu. Zřejmě se tato patologie netýká pouze pacientů s těžkým průběhem nemoci. I přesto, že vědci odstranili data všech patnácti účastníků studie, kteří byli s těžkým průběhem hospitalizováni, byly změny mozku stále výrazné. Za normálních okolností ztrácíme každoročně v částech mozku spojených se vznikem a udržování paměti 0,2 – 0,3 % šedé hmoty. Po prodělané infekci dochází ke ztrátám až desetkrát vyšším – 0,2 – 2 %. O kolik procent šlo v konkrétních částech mozku můžete vidět na tomto obrázku:
Na vodorovné ose X je uveden věk pacientů, na svislé ose Y o kolik procent se část mozku změnila. Modrá linie popisuje skupinu lidí, která COVID-19 neprodělala, oranžová skupinu která se mezi testy nakazila. Podrobnější popis grafu a další informace můžete nalézt ve studii na této adrese: https://www.nature.com/articles/s41586-022-04569-5#Tab2
Do jaké míry budou mít dopady těchto změn na kvalitu našeho života, a jestli se postupem času může náš mozek vrátit do normálu zatím nevíme. Vzhledem k tomu, jak masivní množství z nás už COVID-19 prodělalo a teprve prodělá, by nás tato otázka měla silně zajímat. Jak ale může i lehká infekce způsobit tak závažné změny v našem mozku?
V časopise New England Journal of Medicine vyšla studie popisující na myším modelu způsob, jakým infekce COVID-19 vede k zánětům neuronů a následně k poškození kognitivních funkcí. Myš byla nakažena virem SARS-CoV-2 a proběhla u ní mírná infekce. Vědci nenalezli známky infekce v myším mozku, ale v mozkomíšním moku objevili zvýšené množství chemokinů (malé molekuly, které přenáší signály v buňkách – fungují jako rozkazy řídící například imunitní buňky u kterých ovlivňují, jaký typ, počet a kde budou zasahovat). Tyto změny vedly k aktivaci imunitních buněk zvaných mikroglie. Jde o buňky podobné tvarem i funkcím makrofágům. V klidové formě se „prochází“ v naší nervové soustavě a „osahávají“ neurony. Zjišťují, jestli jsou v pořádku a čistí je od odpadních látek. Když dostanou pomocí chemokinů povel k aktivaci, přemění se do podoby agresivních améb. V této podobě jsou schopny efektivněji čelit virům a jiným hrozbám, zároveň ale představují riziko pro naše neurony. Pokud jsou aktivovány příliš, mohou ve vysoké míře útočit také na myelinové pochvy, které obalují axon – část neuronu zodpovědná za vedení signálu. Pokud je myelinová pochva poškozená, nemůže neuron fungovat správně. Naše neurony tvoří rozsáhlé sítě, které jsou základem fungování našich nervů a mozku. Pokud se mikroglie ve zvýšené míře aktivují v hipokampu, část mozku zodpovědnou za ukládání paměti, může docházet k poruchám tvorby spojů mezi neurony. Vznik spojů mezi neurony je zjednodušeně proces vzniku paměti. Tento proces může být narušen přehnanou aktivitou našeho vlastního obranného systému, kterou může spustit infekce jako je COVID-19.
Aktivátorem mikroglií byl identifkován chemokin nazvaný C-C motif chemokine 11 (CCL11). Vědci tuto molekulu vpravili do těla myši, což vedlo k aktivaci mikroglií v jejím hipokampu. Jedinci, kteří měli v krvi více této signální molekuly měli sníženou schopnost formování neuronů v hipokampu než ti, kteří sice COVID-19 prodělali, ale hipokampus měli nedotčený. Pokud by se prokázalo, že je tento chemokin skutečně zodpovědný za syndrom mozkové mlhy u lidí, pomohl by nám to na několika frontách. Z krevního vzorku bychom dokázali tento syndrom diagnostikovat a také by to byl cíl, na který bychom se mohli zaměřit při léčbě tohoto vleklého a velmi nepříjemného onemocnění.
https://www.nature.com/articles/s41586-022-04569-5#Tab2
https://www.nejm.org/doi/full/10.1056/NEJMcibr2210069
Foto: Milad Fakurian, Unsplash
Více z medicíny a zdraví na CZECHSIGHT:
Zuzana Osifová
Michaela Novotná
Vstup do diskuze