Před 90 miliony let pokrýval území jižního pólu deštný prales. Výzkumný tým z Velké Británie a Německa tuto skutečnost potvrdil ze vzorků lesní půdu z období Křídy v dosahu 900 kilometrů od pólu. Analýzou zachovaných kořenů, pylu a výtrusů, které zde nalezli, potvrzují, že byl svět v této době výrazně teplejší, než se doposud myslelo.

Studie byla provedena mezinárodním týmem vědců z německého Institutu pro polární a mořský výzkum Alfreda Wegenera a londýnské Imperial College. Své závěry zveřejnili na stránkách časopisu Nature. Výsledky práce rovněž naznačují, že hladiny oxidu uhličitého byly v těchto dobách v atmosféře vyšší, než se doposud v období Křídy očekávalo. Střední Křída je známá zlatým věkem dinosaurů a byla také nejteplejším obdobím za posledních 140 milionů let s teplotami v tropických oblastech okolo 35°C a hladinou moře o 170 metrů vyšší než dnes.

O tehdejší situaci v polárních oblastech se však ví velice málo. Nyní vědci přinášejí důkazy o mírném deštném pralese, který bychom dnes nalezli na Novém Zélandu. Je vskutku neuvěřitelné, že přesto, že se v té době teploty v této oblasti pohybovaly okolo 12°C deštný prales přežil čtyřměsíční polární noc, kdy nepřijímal žádné sluneční záření. Důkazy o antarktickém pralese pocházejí z jádra sedimentu, vyvrtaného do mořského dna poblíž ledovců Pine Island a Thwaites v Západní Antarktidě. Jedna z částí jádra upoutala pozornost vědců svou podivnou barvou.

Zjistili, že se průměrná roční teplota vzduchu pohybovala okolo 12°C, což je zhruba o dva stupně více, než dnešní průměrná teplota vzduchu v Německu. Letní teploty se pohybovalo kolem 19°C, v řekách a bažinách i o jeden stupeň více. Množství a intenzita srážek se podobala podmínkám v dnešním Walesu.

"Před naší prací bylo předpokládáno, že se globální koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře pohybovala okolo 1 000 ppm. Díky dnešním zjištěním však můžeme říci, že pokud na Antarktidě bylo dosahováno takovýchto teplot, musela koncentrace CO2 atmosféře činit 1 120 až 1 680 ppm," uvedl hlavní autor, doktor Johann Klages.

Originální publikace: https://www.nature.com/articles/s41586-020-2148-5

Zdroj: ScienceDaily, Nature, zdroj titulní fotografie: Tobias Tullius, Unsplash