Představa, že rakovinné buňky "spí" a unikají imunitnímu systému, zní jako divoké sci-fi. Doposud tento mechanismus představoval pro onkology jednu velkou záhadu. Nový výzkum však potvrdil, že jsou schopné přejít do stavu pomalého dělení a přežít tak drsné podmínky, které představuje léčba chemoterapií. A co více — jiná studie z předloňského ukázala, že léky používané k léčbě rakoviny prsu mohou tento "zimní spánek" přímo vyvolat.

"Nádor funguje jako organismus, který je schopen přejít do stavu, podmíněného pomalým dělením a tím šetří energii. To mu umožňuje přežít," říká Catherine O'Brien, jedna z autorek nové práce. "Známe nespočet zvířat, která do tohoto úsporného stavu přecházejí a odolávají tak drsnému prostředí. Na výsledcích naší práce vidíme, že je rakovinné buňky chytře napodobují."

Výzkum byl proveden na lidských buňkách kolorektálního karcinomu. Vystavením těchto vzorků chemoterapii vědci zjistili, že buňky mění svou genovou expresi, která připomíná podobný stav u myších embryí, přecházejících do hibernačního stavu zvaného embryonální diapauza.

Zajímavý je způsob, jakým buňky do tohoto "spánku" upadají. Charakteristikou zmíněné embryonální diapauzy je buněčný proces zvaný autofagie. Výzkum objevil rakovinné buňky, které využívají k přechodu do klidového stavu zcela stejný mechanismus. Při kontrolním experimentu vědci zjistili, že pokud autofagii uměle zablokovali, buňky do tohoto stavu nebyly schopny přejít a byly zabity chemoterapií.

Studie tyto "hibernující" buňky nazvala jako "drug-tolerant persisters" (DTP) a předpokládá, že se těmito perzistory mohou stát všechny rakovinné buňky.

Originální publikace: https://www.cell.com/cell/fulltext/S0092-8674(20)31535-X

Zdroj: New Atlas, University Health Network, zdroj titulního obrázku: The Jackson Laboratory.