Nanočástice oxidu železa (Fe3O4) mají 9 nanometrů, což jim umožňuje proniknout do jádra nádorových buněk prsu a zastavit tak jejich dělení. Umí také navodit tvorbu reaktivních oxidových radikálů, které poškozují okolní rakovinné buňky. S těmito poznatky přichází v nové studii skupina čínských vědců.

Účinek nanočástic byl zkoumán na MCF-7 buňkách. MCF-7 jsou nádorové buňky, které byly v Americe v 70. letech 20. století odebrány 69leté ženě s rakovinou prsu. Tyto buňky se dodnes používají ve výzkumu rakoviny prsu díky tomu, že se dokážou nekonečně množit.

Když vědci k MCF-7 buňkám dopravili nanočástice, tak zjistili, že rakovinné buňky přestávají syntetizovat DNA. Syntéza DNA je nezbytná pro to, aby se buňka mohla rozdělit. Vědci také přišli na to, že životní cyklus buňky zůstal uzamčený v S-fázi. S-fáze je období života buňky, kdy si buňka vyrábí zásobu různých molekul, ale ještě není připravena na to se rozdělit. Posledním důležitým poznatkem bylo to, že nanočástice dokážou indukovat tvorbu oxidových radikálů. Oxidové radikály v tomto případě navodily oxidativní stres okolním rakovinným buňkám, u kterých byla posléze pozorována apoptóza (programovaná buněčná smrt).

Přestože studie odhalila velký potenciál nanočástice železa jako látky, která by se mohla využívat k léčbě rakoviny prsu, je ještě nutné pokračovat v jejím výzkumu. Dosavadní výzkum byl prováděn pouze na buňkách, nelze tedy určit, jaký budou mít nanočástice vliv na celý organismus.

Zdroj: Xianming Kong, De Gruyter (https://www.degruyter.com/view/j/ntrev.2020.9.issue-1/ntrev-2020-0006/ntrev-2020-0006.xml)

Úvodní foto: Anna Shvets, pexels.com