Spolkový ústavní soud dnes rozhodl, že německý klimatický zákon přijatý v roce 2019 je protiústavní. Neplánuje totiž snižování emisí skleníkových plynů do roku 2030 v dostatečné míře na to, aby bylo dosažení cílů po roce 2030, včetně tzv. klimatické neutrality v roce 2050, reálné. Soud dal státu 20 měsíců na nápravu.

Logika nálezu vychází z tzv. uhlíkového rozpočtu, což je celkové množství emisí, které mohou být na území státu v budoucnu vypuštěny, pokud mají být splněny klimatické cíle Pařížské dohody. Jestliže Německo přidělený uhlíkový rozpočet do roku 2030 překročí, jak plánuje, nutně to povede k ještě drastičtějším opatřením po roce 2030 s nejistým výsledkem. Tím by podle soudců v budoucnu bezpečně došlo k porušení základních práv stěžovatelů. „Předpisy, které umožňují emise oxidu uhličitého, nevratně ohrožují budoucí práva a svobody, protože každá jednotka emisí vypuštěná dnes snižuje šanci na dosažení emisních cílů v budoucnu,“ píše se v nálezu.

Podle spolku Klimatická žaloba ČR, který podobnou žalobu na český stát podal minulý týden, to v České republice platí o to více, protože Česko v současnosti plánuje překročit svůj uhlíkový rozpočet dvaapůlkrát. Plyne to ze studie týmu vědců z Manchesterské univerzity zpracované pro Českou republiku.

Spolkový ústavní soud uznal, že naše poznání klimatických jevů je stále nedokonalé a ani s veškerými dostupnými daty nelze s jistotou určit, jak rychlé tempo snižování emisí je přesně potřeba pro zabránění největším dopadům změny klimatu. Ústavní požadavek na ochranu přírodních hodnot (česká Ústava analogicky obsahuje v čl. 7 povinnost státu pečovat o přírodní bohatství) za takových okolností vyžaduje zvýšenou opatrnost, stát má tedy povinnost preventivní péče (Sorgfaltspflicht, angl. duty of care). Pokud existují důkazy o vysokém riziku nevratných škod, zákonodárce na to podle soudu musí reagovat s principem předběžné opatrnosti. Stejně argumentoval i Nejvyšší soud Nizozemska v roce 2019 ve věci klimatické žaloby hnutí Urgenda.

Nález Spolkového ústavního soudu má obrovský právní význam a mezinárodní přesah. Potvrzuje, že naší společné mravní odpovědnosti vůči budoucím generacím odpovídá povinnost politiků neodsouvat tyto nepříjemné, ale neodkladné kroky do funkčních období svých nástupců. Nebojím se říci, že u německých sousedů dnes zvítězila spravedlnost,“ uvádí k nálezu Martin Madej, mluvčí spolku Klimatická žaloba ČR.

Porušení základních lidských práv

Německý soud stanovil, že “čl. 2 odst. 2 Základního zákona, podle něhož má každý právo na život a tělesnou nedotknutelnost, zahrnuje ochranu před environmentálními riziky, nehledě na jejich původce a okolnosti”. Z toho lze podle soudu dovodit pozitivní závazek státu chránit životy a zdraví občanů před riziky souvisejícími se změnou klimatu a spojenými s extrémními projevy počasí: vlnami veder, otevřenými požáry, hurikány, přívalovými dešti, povodněmi, lavinami nebo sesuvy půdy. Přitom, jak uvádí expertní posudek think-tanku Climate Analytics vypracovaný pro účely české Klimatické žaloby, provedené modely ukazují ve střední Evropě na očekávaný rostoucí počet těchto extrémních jevů počasí a dalších negativních dopadů změny klimatu.

Německá spolková vláda tím podle Spolkového ústavního soudu zasahuje do práva na život a práva na ochranu zdraví, které v Česku garantuje čl. 6 a čl. 8 a čl. 31 Listiny základních práv a svobod. Protože změna klimatu významně ohrožuje také zemědělskou půdu, shledal soud i porušení čl. 14 Základního zákona, který chrání vlastnické právo (u nás čl. 11 Listiny).

Velká inspirace pro české soudy

Německá klimatická žaloba nyní stojí po boku svých předchůdkyň: nizozemské (2019), irské (2020) a francouzské (2021). „Úspěchy klimatických žalob v Evropě v poslední době ukazují, že v důsledku klimatické krize dochází a bude dále docházet ke stále významnějším zásahům do lidských práv. Vidíme na příkladech z řady zemí, že soudy těmto právům ochranu poskytují,“ říká Mgr. Pavel Černý, advokát Frank Bold Advokáti, který zastupuje českou klimatickou žalobu před soudem.

Právníci oslovení spolkem Klimatická žaloba ČR poukazují na zvláštní význam německého soudnictví: „Jde o rozhodnutí relevantní i pro české prostředí. Německá ústava je založena na liberálních hodnotách a její výklad slouží českým soudům jako zdroj inspirace. Ani nehraje roli, že v Česku nemáme zvláštní klimatický zákon; podstatné je vymezení povinností státu vůči jednotlivcům, které musí stát v návaznosti na změny klimatu plnit,“ tvrdí JUDr. Vojtěch Vomáčka, Ph.D., LL.M. z Právnické fakulty Masarykovy Univerzity.

Podobně hovoří i ústavní právník prof. JUDr. Jan Kysela, Ph.D., DSc. z Právnické fakulty Univerzity Karlovy. „Nakolik jsem s to to posoudit, je nález Spolkového ústavního soudu důležitý, zajímavý a může být inspirativní také pro český Ústavní soud. Německý model ústavního soudnictví je ostatně pro ten český koncepčním vzorem a také naše judikatura z té německé nemálo čerpá. Pohybujeme se sice v citlivé sféře tzv. politických otázek, je to však doktrína jednak poměrně dynamická a u nás nepříliš ustálená, jednak se nedá se zřetelem k zahraniční praxi říci, že by apriorně některá témata bez ohledu na kontext imunizovala co se soudního přezkumu týče,“ komentuje nález profesor Kysela.

Zdroj: TZ spolku Klimatická žaloba ČR

Úvodní obrázek: Federální správní soud v Lipsku, ilustrační obrázek. Foto Dierk Gut, licence Pixabay