Otázce umělého prodloužení života za pomoci molekulárně biologických metod jsme se věnovali již v říjnovém článku. Ten popisoval práci španělských genetiků, kteří dokázali cíleně prodloužit myší chromozomy, jejichž zkracování je podstatou jedné z hlavních teorií o stárnutí organismu. Pokud byste si na světě rádi užili pár let navíc, máme pro vás další pozitivní zprávu.

Caenorhabditis elegans, neboli háďátko obecné, je drobný červ, který je běžně využíván v biologických výzkumech jako modelový organismus.  V historii už pomohl objasnit mnoho vědeckých otázek, zejména ve vývojové biologii. Hojně se však využívá i ve zcela jiných oborech, jako kybernetika, robotika či vývoj umělé inteligence. Dospělé háďátko totiž disponuje přesně 302 neurony, což je dostatečně malý počet na to, aby tento organismus mohl být virtuálně sestaven v celé své funkčnosti.

Modelový organismus C. elegans, zdroj: Queensland Brain Institute

Zpět ale k biologii! Průměrná délka života háďátka činí tři až čtyři týdny, tedy čas, za který se vám běžně v lednici zkazí mléko. Na světě tedy příliš dlouho nepobude. Ovšem poté, co jej využil mezinárodní tým vědců ze State Key Laboratory of Pharmaceutical Biotechnology se situace závratně změnila. V jejich studii, publikované v prestižním časopise Cell Reports, tým odhaluje, jak červům umožnil žít až pětkrát déle. Takový člověk by oslavil čtyřsté narozeniny. Vědci se domnívají, že by nový objev mohl být důležitým krokem na cestě k doposud nemyslitelnému - umělé nesmrtelnosti.

Jak toho dosáhli? K odpovědi na tuto otázku budeme potřebovat trochu teorie. Buňka, stejně jako člověk, dokáže komunikovat nejen se svým okolím, ale i napříč svým obsahem. Je to stejné, jako když k řeči používáme slova a k transportu živin po těle krevní oběh. Buňka komunikuje za pomoci signálních drah, tedy složitých mašinérií, ve kterých spolu jednotlivé molekuly "hovoří" skrze vzájemné interakce a informaci tím přenášejí dál. V lidských buňkách tímto způsobem běžně účinkují například hormony, které díky signálním kaskádám informují danou buňku, že je například čas rozdělit se na dvě.

Vědci zjistili, že mezi dvěma cestami C. elegans existuje souvislost - stárnutí. Jednalo se konkrétně o inzulinovou a rapamycinovou signalizační dráhu, jejichž umělou změnou docílili toho, že se životnost červa zdvojnásobila. Úpravou obou cest nakonec dosáhli jeho prodloužení o celých 500%.

Z čeho ale soudit, že by výzkum na háďátku mohl přinést podobné výsledky u lidí? Přestože je nám C. elegans po stránce vzhledu poměrně daleko, sdílíme s ním mnoho stejných genů.

"Ačkoli jsme již dříve tyto buněčné dráhy dobře znali, nebylo nám doposud jasné, co mohou jejich vzájemné interakce způsobit," uvádí v tiskové zprávě prezident MDI Biological Laboratory, Hermann Haller. "Výzkumem těchto vztahů připravujeme cestu možným terapiím pro rychle stárnoucí populace."

Zajímá vás více podrobností? Přečtěte si originální studii na Cell Reports!

https://www.cell.com/cell-reports/fulltext/S2211-1247(19)30858-7

Zdroj: Kristin Houser, The Neoscope