V případě plastů některé zdroje uvádějí (např. INCIEN), že až polovina odpadu končí na skládce. Výrobcům se totiž vyplatí zpracovávat pouze některé typy plastů. Ty ostatní pro ně nemají dostatečnou tržní hodnotu.

Pojďme se proto blíže podívat na problematiku černého plastu: Samotný plast je obvykle dobře recyklovatelný, v případě plastu černého je však problémem právě jeho barva, neboť většina černých plastů je pigmentovaná uhlíkem. Tento typ barvení je levný, nezávadný při kontaktu s potravinami a zajišťuje jednotnou černou barvu. Dále také absorbuje viditelné světlo, což má ale za vedlejší účinek to, že bývá neviditelný pro třídicí zařízení v recyklačních závodech, které používají infračervené paprsky k třídění materiálů podle barvy a materiálu.

Kradmý černý plast tak přechází nezjištěný do koše “různé” na konci dopravníku, jenž je určen pro skládku. I přesto, že by černý plast tedy mohl být opětovně využit jako jiné barevné plasty, tak bohužel v mnoha případech putuje na skládku nebo do spalovny. Některé charitativní organizace se snaží najít řešení. Například britská Waste and Resources Action Programme spolupracuje s výrobci na vývoji alternativních černých pigmentů, které by zjednodušili recyklaci černého plastu, což by mohlo vést k tomu, že by byl černý plast jednodušeji rozpoznán. Významně by se tak snížilo množství plastu, který je nyní nevyužitý a kvůli tomu končí na skládkách.

Zdroj: ScienceFocus