První modely vlaků jsou známy již ze 40. let poloviny 19. století, zhruba deset let po zahájení železniční přepravy na Britských ostrovech. Rané zmenšeniny lokomotiv s vagónky se obvykle vyráběly dřevěné, bez kolejnic, nicméně se tahaly na drátcích či se pohybovaly díky natahovacímu pružinovému strojku. Některé detaily - kola či písty - byly v proporcích modelu zvětšené.

Zpočátku sloužily jako unikátní prototypy v továrnách, kde měly dělníkům pomoci pochopit, co se vyrábí a jak spolu jednotlivé díly souvisí. Technikům zase pomáhaly ověřovat nové konstrukční a designové nápady. Než se změna provedla, vyrobil se funkční model na pružinu.

Nejpozději v 70. letech dochází k jisté typizaci a standardizaci železničních modelů a také k výrobě příslušenství v podobě zmenšených kolejí, podjezdů, nadjezdů, domků, závor, výhybek a budov. Z továren se však ještě nepřesunuly do rukou dětí, ale do drážních společností, protože sloužily k výuce zaměstnanců. Model železnice se užíval při skládání nejrůznějších zkoušek, které byly podmínkou pro povýšení na určitý post.

Teprve v poslední třetině 19. století, kdy dochází k vzniku technického školství a železniční společnosti už nemusí své zaměstnance školit v záležitostech signalizace či principu vyhýbek pomocí modelu, se malé železnice, spolu s dalšími modely, stěhují do škol. I zde ale slouží jako didaktické pomůcky, na nichž se osvětlovaly nejen principy fungování strojů, ale také abstraktní fyzikální zákony.

Pokrok ve vzdělávání časem ale vedl k tomu, že se studenti polytechniky a budoucí konstruktéři naučili pracovat s výkresy a plány, které byly chápány jako vyšší vývojový stupeň, k nimiž mají školy přivést své studenty, a role modelů se ve výrobní i školní praxi postupně oslabovala. Rozhodně ale nemizí.

V katalozích učebních pomůcek pro školy se tak vedle modelů lokomotiv a železnic objevují v posledních desetiletích 19. století třeba funkční makety pivovarů, cukrovarů či elektrických generátorů. A právě díky velké popularitě těchto školních pomůcek mezi dětmi začali chytřejší výrobci umožňovat objednávky školního vybavení i jednotlivcům, aby následně začaly vytvářet vlastní prodejní katalogy hraček. Daleko oblíbenější než modely železnic však byly stavební modely, původně vyrobené jako pomůcka pro výuku statiky.

Teprve když zhruba ve třetině 20. století definitivně mizí modelové železnice ze škol, nastává pravý boom jejich prodeje coby "poučné hračky pro dospělejší dítky", jak model "elektrické dráhy pro slabý proud" (samo o sobě velká novinka) v roce 1936 inzeroval nabídkový katalog hračkářství "U města Paříže" v Praze.

Zdroj: Ivana Lorencová a kol. Hravý a zábavný svět vědy a techniky: katalog výstavy (Národní technické muzeum, 2015).

Zdroj fotografie: MikeOxon's Pre-Grouping Blog, RMweb.co.uk