Vědci a inženýři se stále více zabývají vývojem technologií, které by přežily katastrofické situace. Takové technologie by měly odolat scénářům, kdy se ocitneme například bez elektřiny a internetového připojení.

Obavy z výpadků elektřiny a odstřihnutí od internetu přitom nepatří do kategorie sci-fi. Stačí přírodní katastrofa v podobě stále častějších a silnějších hurikánů. K tomu přidejme také potenciální útoky na elektrárny a další systémy v případě válečných konfliktů nebo například vypínání internetu samotnými státy jako represe vůči vlastním občanům. O blokování internetu jsme nedávno psali v článku Vypínání internetu jako zbraň proti vlastním občanům, ve kterém jsme rozebrali, jak významné jsou moderní technologie pro každodenní život. Naším problémem je, že stále složitější technologie, které využíváme v každodenním životě, se mohou stát zcela nepoužitelnými, pokud ztratíme stabilní přísun elektřiny, internetové připojení nebo mobilní síť.

Není tak divu, že se pozornost vědců zaměřuje na možná řešení pro takové situace. Jde například o provoz lokálních elektráren, zavedení a zefektivnění výměnného obchodu, nebo správu informací o dostupnosti jídla. Vědci upozorňují, že v případě nedostatku výpočetních technologií a nedostupnosti internetové sítě se může stát důležitou otázkou to, jaké informace mají být uchovány (článek zabývající se problematikou k přečtení zde). Podle Billa Tomlinsona z University of California at Irvine může teoreticky dojít i na situaci, kdy si jednotlivé komunity rozdělí, které zdroje informací budou uloženy na jednotlivých počítačích.

Přestože nelze zcela vyloučit zánik společnosti vlivem například nukleární války, vědci se zabývají spíše scénáři, při kterých dojde k úpadku společnosti postupně. Vývoj v této oblasti může samozřejmě pomoci i v situacích krátkodobých přírodních událostí, jakou byl například hurikán Maria, který odstřihl Portoriko od internetu, telefonního spojení a elektřiny. Ke komunikaci se nabízí využití rádiových vysílaček komunikujících mezi jednotlivými zařízeními bez nutnosti vybudované sítě. Možností je také vybudování lokálních sítí pomocí WiFi. Problém ale logicky nastane v případě nestabilní elektrické sítě. Může se tak stát, že současné složité přístroje budou vytlačeny malými a jednoduchými zařízeními, které nebudou mít vysoké nároky na přísun elektřiny.

Spousta současného softwaru ale i hardwaru je zároveň zcela nepoužitelná bez přístupu k internetu. Vědci tak varují, že pokud chceme přípravy na nepříznivé situace brát vážněji, výrobci by se měli zaměřit i na vývoj hardwaru a softwaru, pro který katastrofický scénář nebude takový problém. Jak vidno, je tato zajímavá oblast zatím spíše zdrojem teoretického bádání než praktického vývoje. Přesto se ale najdou i některé výjimky. Přípravou na kolaps je například open-source projekt pod názvem Collapse OS vedený programátorem Virgilem Duprasem.

Cílem tohoto projektu je vytvořit operační systém, který umožní provoz počítačů i po případné katastrofě. Tento operační systém je natolik jednoduchý, že může běžet i na starých herních konzolích Sega. Autor projektu upozorňuje, že tato stará zařízení mají tu výhodu, že jsou, na rozdíl od současných počítačů, velice snadno opravitelná. Systém má umožnit především základní úkoly s využitím jednoduchých mikroprocesorů. Ve výsledku se nicméně může hodit na důležité operace, jako jsou například kontrola elektráren nebo systémů na úpravu vody.