Epigenetika, relativně nová vědní disciplína, zabývající se, zjednodušeně řečeno, spojitostmi mezi geny a tím, jak se na základě zkušeností předchozích generací geny projevují. Nejlépe tuto vědní disciplínu přibližuje studie vědců z Howard Hughes Medical Institute amerického Marylandu.

Výzkumný tým popsal, v roce 2014, pokus, ve kterém využil poznatku, že myši přitahuje vůně třešní. Ta v nich vyvolává potřebu jít ovoce rychle „ulovit“. Proto tuto vůni spojili s elektrickým šokem a zkoumali, jak to myš, v chápání třešní, ovlivní. Po nějakém čase už subjekt na vůni nereagoval, jelikož naopak vůni chápal jako nebezpečí. Stěžejní poznatek tohoto výzkumu byl fakt, že pocit nebezpečí vycházející z kdysi lákavé vůně se přenesla také na další generace této myši. Druhá generace, potomci potomků, původního laboratorního subjektu chápali třešeň jako zdroj nebezpečí, aniž by oni sami měli s tímto ovocem jakoukoliv negativní zkušenost.

Pozdější studie, na podobná témata, například ukazuje, že potomci vězňů z Americké občanské války mají vyšší procento úmrtnosti kolem čtyřicátého roku života. Jiný výzkum poukázal na zvýšené hladiny kortizolu u potomků přeživších holokaustu. Právě vyšší hladiny tohoto hormonu jsou spojeny se zvýšenou náchylností k úzkostným poruchám.

Tento fakt přivádí vědce na myšlenku, jak dalece je naše chování projevem svobodné vůle a do jaké míry ho ovlivňují naše geny. Podle většiny dosud provedených výzkumů se doopravdy ukazuje, že geny nemají vliv pouze na náš vzhled, ale také na dlouhověkost, dispozice k mentálním poruchám, nebo například na inteligenci a impulzivitu. Za takto složité projevy chování samozřejmě není zodpovědný pouze jeden gen, ale jedná se o spolupráci více jednotlivých genů.

Většina z těchto genů instruuje, jak jsou neuronové sítě uloženy v děloze, při vývoji dítěte, a jak fungují. Pomocí nových technologií je možné sledovat mozek dítěte až 20 týdnů před jeho narozením. Ukazuje se, že v mozcích plodu může dojít ke změnám neuronových sítí. Tyto změny značně korelují například s poruchami autistického spektra, se vznikem bipolární a depresivní poruchy, nebo rozvojem schizofrenie. To znamená, že geny mají vliv také na komplexnější lidské chování jako je výběr náboženství, formování politického přesvědčení, ale také na tvorbu přátelství.

Vědci nicméně podotýkají, že není nutné na naše rozhodnutí a chování rezignovat. Lidský mozek je totiž, díky tvorbě nových neuronových spojů, schopen neustálé změny. Čím více se učíme, tím silnějšími se tyto spojení stávají a učení je postupně upevňováno v paměť. Pokud se bude paměť často vybavovat vytvoří se výchozí cesta pro nový neuronový spoj a z pouhé paměti se stane zvyk.

I přes provedení několika studií, je ale pro vědce možnost svobodné lidské volby stále ještě záhadou.

Originální publikace: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3923835 https://www.pnas.org/content/115/44/11215

https://www.biologicalpsychiatryjournal.com/article/S0006-3223(15)00652-6/abstract

Zdroj: The Conversation, zdroj titulní fotografie: The Conversation