Zásadním problémem je špatná informovanost veřejnosti a nízká důvěra v účinnost protiepidemických opatření. Čím je účinnost opatření vyšší, tím méně společnost tíhne ke konspiracím. Šíření nadměrného množství informací o určitém problému, často neověřených a zavádějících se nazývá infodemie. Příkladem mohou být studie provedené v Polsku, kde téměř třetina populace věří, že vláda manipuluje s daty a zneužívá situaci k mocenským účelům.

Víra v konspirační teorie v souvislosti s onemocněním COVID-19 zvyšuje neochotu dodržovat preventivní opatření a snižuje důvěru k vakcinaci jak obecně, tak specificky proti onemocnění COVID-19. Podle mezinárodního průzkumu provedeného v červenci roku 2020 bylo 71 % respondentů ochotných se nechat očkovat. Mezi země s nejnižší důvěrou ve vakcinaci patřilo Polsko (56 % by vakcínu odmítlo) a Rusko (zde by vakcínu odmítlo 55 % respondentů). V České republice se podle dat z ledna 2020 plánovalo očkovat 50,4 % obyvatelstva, ostatní váhali, nebo byli přesvědčeni, že vakcínu odmítnou. Ochota k vakcinaci ale stále klesá.

Konspirační teorie se mimo jiné objevují v důsledku nejistoty. Nezřídka šíření pomáhají i politické elity. V USA bylo mnoho zavádějících teorií připisováno konzervativní politice Donalda Trumpa. Podle lékařů a psychologů se reakce veřejnosti na katastrofy dělí do několika fází. První fází je reakce na nečekanou událost.  Zprvu se většina lidí snaží na událost nahlížet pozitivně, v řádu týdnů či měsíců ale dochází k emočnímu propadu a snižování sociální soudržnosti.  Právě tato fáze je doprovázena hledáním viníků a častým vznikem konspiračních teorií. Psychický diskomfort může vyvolávat snahu o popírání reality a únik k rozdílným interpretacím.

Tyto interpretace reality vedou ke kognitivnímu zkreslení při hodnocení informací. Naše myšlení není neutrální vůči emocím a každá mysl si, byť ne nutně vědomě, vyhledává informace v souladu s preferovaným postojem. Postoje dokonce ovlivňují paměť. Lépe si pamatujeme údaje, které odpovídají našemu pohledu na svět. Změny způsobené nečekanou situací mnohdy podněcují hledání významu události a vyvolávají mnoho otázek. Proč pandemie nastala? Chce nám tím např. příroda něco říct? Dochází tak k myšlenkám typu „Stalo se mi to, abych začal žít lépe”. V minulosti nezřídka vedly katastrofy k obratu k náboženským představám. Dalším mechanismem je přisuzování účelu neživým objektům (pro pochopení například, skála je ostrá, aby si na ni nesedala zvířata, místo skála je ostrá, v důsledku koroze horniny).

Sklon ke konspirační mentalitě souvisí s potřebou připisovat vnějším událostem záměr a aktéra. Jednoduše řečeno, potřebujeme vědět proč se to děje a kdo to udělal. Konspirační teorie nám nejen (zdánlivě) pomáhají vysvětlit situaci, ale také zvyšují sebevědomí. Člověk, který s konspirační myšlenkou přijde, je potěšen, že to byl právě on, kdo rozklíčoval problém. Stres a úzkost, vyvolaná neznámem, snižuje racionalitu a podporuje paranoidní ideace. Vliv stresu byl prokázán například na nárůstu konspiračních teorií týkajících se národnostních menšin.

Pandemii netvoří pouze, jako tomu je v případě COVID-19, biologická událost, ale z velké části lidská reakce na ni. Vznik lživých či zavádějících informací je běžnou součástí vyrovnání se se stresem a nejistotou. Tyto informace komplikují prevenci a boj s koronavirou krizí. Nízká zdravotní a mediální gramotnost je podle Světové zdravotnické organizace (WHO) velkým celospolečenským problémem. Zvyšování informovanosti označila WHO jako zcela zásadní funkci veřejného zdravotnictví.

Zdroj: Čas. Lék. čes. 2021; 160: 37-39

Zdroj úvodní fotografie: Tonik, Unsplash