Metan - skleníkový plyn, který v porovnání s oxidem uhličitým přispívá 25 násobně více k oteplování klimatu. Ačkoli se vědci v historii mnohokrát setkali s jeho únikem v některém ze světových oceánů, v antarktických vodách jej doposud nezaznamenali. Nedávné zjištění vědců z Oregon State University, publikované v časopise Proceedings of Royal Society B, však dokazuje přesný opak.
Přestože specializované mikroorganismy drží úniky metanu pod kontrolou jeho požíráním, jejich antarktičtí kolegové jej nespotřebovávají dostatečně efektivně. Plyn tak samovolně uniká do atmosféry. Vedoucí práce Andrew Thurber poukazuje na tento jev jako jeden z faktorů změny klimatu, které současné modely nezohledňují - počítají jednoduše s tím, že unikající skleníkové plyny mikrobi odstraní a hrozbu zcela eliminují.
Kde se ovšem metan v oceánech vzal? Plyn je vedlejším produktem rozkládající se biologické hmoty, pohřbené pod mořským dnem nebo polárním permafrostem. Vlivem změny klimatu dochází k jeho tání a pomalému uvolňování obrovských zásob podzemních skleníkových plynů. Dopady, které by tento únik mohl na klima mít však nejsou, zejména v nehostinné Antarktidě, dostatečně prozkoumány a to z prostého důvodu - je poměrně obtížné tyto hot spoty nalézt.
Antarktický vývěr byl objeven v Rossově moři v oblasti jižní Antarktidy a Rossova šelfového ledovce zcela náhodou. Na přítomnost metanu poukázala charakteristická bílá "rohož" na mořském dně, dlouhá 70 metrů. Tato rohož představuje obrovskou super kolonii mikroorganismů, které metan metabolicky využívají. Analýzou sedimentů vědci potvrdili, že zde skutečně metan uniká. Když se na stejné místo po pěti letech vrátili, zjistili, že metan-požírajících mikrobů značně přibylo.
Ačkoli objevený vývěr nemá zřejmě svou velikostí šanci klima ovlivnit, můžeme jen hádat, kolik podobných se v neprozkoumané Antarktidě nachází. Podle vědců je nyní na místě začít studovat, jak skleníkové plyny s vodou polárních oblastí interagují a pochopit jejich potenciál příspěvku k atmosferickému oteplení.
Originální publikace: https://royalsocietypublishing.org/doi/10.1098/rspb.2020.1134
Zdroj: Live Science, zdroj titulního obrázku: Mathieu Perier, Unsplash
Vstup do diskuze