Povrchové doly po ukončení těžby fakticky spadají do kategorie brownfieldů, kterými se zabýval minulý díl. V něm citovaná studie ovšem nezahrnovala důlní brownfieldy vzniklé po povrchové těžbě, proto je tomuto tématu věnován samostatný text.

Rekultivace po těžbě uhlí

Jako první se podíváme na fotovoltaické elektrárny (FVE) vzniklé v rámci rekultivace uhelných dolů.

V zahraničí nejsou tyto projekty ničím neobvyklým, což dokládá příklad nedávno dokončené FVE v blízkosti čínského města Shuitou, s instalovaným výkonem 300 MW.

Podobné elektrárny se nachází i v blízkosti našich hranic. V současnosti největší německou FVE je Solarkomplex Senftenberg s instalovaným výkonem 168 MW. Tato elektrárna, postavená v místě bývalého dolu v oblasti lužického hnědouhelného revíru, je v provozu již od roku 2011.

Pohled na jednu z částí FVE Solarkomplex Senftenberg, nacházející se nedaleko německé Chotěbuzi. Převzato z Wikipedie.

Pro změnu největší polskou FVE se má příští rok stát 70 MW FVE postavená na místě bývalého hnědouhelného dolu nedaleko obce Brudzew ve Velkopolském vojvodství. Elektrárnu financuje společnost ZE PAK, která je nyní největším polským producentem uhelné elektřiny. Projekt se tak má stát jedním ze symbolů probíhající energetické transformace.

Dalším příkladem může být maďarská FVE Mátra nacházející se na místě uhelného dolu Visonta. Stávající FVE o výkonu 36 MW má být po odstavení zdejší uhelné elektrárny rozšířena až na 420 MW. V budoucnu by jí měla doplňovat paroplynová elektrárna o výkonu 500 MW a dle dřívějších zmínek i 600 MW přečerpávací elektrárna, 50 MW bateriové úložiště nebo výrobna solárních panelů. V minulosti bylo diskutováno také možné využití této FVE pro výrobu syntetického metanu.

FVE lze v místě důlních lokalit kombinovat i s větrnými elektrárnami. Na snímku část větrného parku Klettwitz o souhrnném výkonu 176 MW, nacházející se v blízkosti výše zmíněné FVE Solarkomplex Senftenberg. Převzato z Wikipedie.

Studie JRC

Technickým potenciálem FVE v místě českých uhelných dolů se zabývala mimo jiné studie Společného výzkumného střediska (Joint Research Centre) EU z roku 2019. Ta odhaduje potenciál přímo v těžebních oblastech na Ústecku a Karlovarsku (cca 75 km2 plochy) na 4,7 GW instalovaného výkonu, respektive 4,7 TWh roční výroby.

Celková plocha území zasaženého těžbou uhlí v ČR je mnohem větší než zmíněných 75 km2. V případě Podkrušnohoří jde o přibližně 400 km2, v případě Ostravsko-karvinského revíru, je to kolem 320 km2.

Velká část z těchto ploch ovšem připadá na uhelné výsypky. Tyto na živiny chudé půdy pak často hostí společenstva vzácných rostlinných a živočišných druhů, která byla ze zemědělské krajiny vytlačena. Jako ideální způsob rekultivace výsypek se tak jeví ekologická obnova, neboť tyto lokality mohou do budoucna představovat cenné biotopy.

Zbývající rozloha důlních areálů je tvořena budovami, komunikacemi, manipulačními a skladovacími prostorami apod. Tyto plochy jsou již zahrnuty v předchozím dílu seriálu.

Těžba dalších nerostných surovin

Uhlí nepředstavuje jedinou surovinu, která je v ČR těžena. Kromě fosilních zdrojů (ropa, uhlí, zemní plyn) se u nás těží například štěrkopísek, žula, čedič apod. Aktuálně je v databázi dobývacích prostorů evidováno více než 900 lokalit o celkové ploše cca 625 km2, bez započtení uhelných dolů.

Pohled na FVE Krughütte Solar Park o výkonu 29 MW, vzniklou v místě bývalého měděného dolu ve spolkové republice Sasko-Anhaltsko. Převzato z Wikipedie.

Využití podobných ploch opět není ničím neobvyklým. Jako ilustrační příklad může sloužit např. německý Krughütte Solar Park, vzniklý na místě bývalého měděného dolu. V praxi se přitom nemusí jednat pouze o doly, kde byla těžba kompletně ukončena. Ta může dále probíhat v jedné části areálu, zatímco v jiné již stojí FVE. Příkladem může být instalace nedaleko obce Omice v okrese Brno-venkov, viz obrázek níže (jistě netřeba dodávat že v podobných případech musí být věnována zvýšená péče čištění povrchu panelů od přítomného prachu).

FVE o výkonu 1 MW, umístěná v areálu kamenolomu nedaleko obce Omice v okrese Brno-venkov. Převzato z mapy.cz

Pokud bychom kalkulovali s budoucím využitím pouze 10 % plochy současných dobývacích prostor (vyjma těžby uhlí) a stejnou hustotou výkonu, jakou uvažuje výše zmíněná studie JRC, dojdeme k možnému výkonu 3,9 GW. Odhadovaná roční výroba těchto elektráren je při započtení průměrného výnosu pro ČR (viz druhý díl seriálu) 4,3 TWh.

Celkový odhad roční výroby FVE v povrchových dolech (jak těch uhelných, tak všech dalších) je 9 TWh, což odpovídá necelým 15 % současné čisté spotřeby elektřiny v ČR.

Porovnání současné čisté spotřeby elektřiny v ČR s odhadem výroby FVE umístěných v povrchových dolech, doplněné o shrnutí předchozích dílů.

Příští díl tohoto seriálu bude věnován potenciálu FVE na skládkách.

Další díly ze série Potenciál obnovitelných zdrojů v ČR:

  1. Větrné elektrárny
  2. Střešní a fasádní solární elektrárny
  3. Solárních elektrárny na brownfieldech
  4. Solární elektrárny v povrchových lomech
  5. Solární elektrárny na skládkách

Autor je analytikem Výzkumného centra AMO a organizace Fakta o klimatu.

Zdroj titulního obrázku: Pixabay.com