Vědci potvrdili, že teenageři jsou od přírody spíše sovy, a tedy že za svoji neochotu ráno vstávat tak úplně nemohou. Zároveň kvůli brzkému rannímu budíčku často trpí nedostatkem spánku. Poznatky, získané také díky koronavirové krizi, by mohly vést k pozdějšímu startu školy, což by se mohlo pozitivně odrazit na výsledcích lépe vyspaných studentů.

Pojem jetlag, do češtiny někdy překládaný jako pásmová nemoc, je známý především jako soubor symptomů, které nás doprovázejí při přeletu přes více časových pásem. Cestovatelům se v nové destinaci nedaří v noci usnout, nebo se jim naopak chce spát příliš brzy – podle toho, zda podnikli výlet na východ, či na západ. Organismus má totiž několik dní problém adaptovat se na nové světelné podmínky, což vede k ospalosti, otupělosti a potížím se soustředěním. Jetlag je navíc často doprovázen zažívacími problémy, jelikož náš trávící systém je zmatený z příjmu potravy v novou, dosud neobvyklou denní dobu.

Andrea Piacquadio, Pexels

Méně známý je už pojem sociální jetlag. Zjednodušeně se dá říci, že jde o situaci, kdy v týdnu vstáváme v jinou dobu než o víkendu. Čím je rozdíl těchto dvou časových údajů větší, tím větší je i náš sociální jetlag. Tento nesoulad je většinou ještě doplněn zkracováním celkové doby spánku během pracovních dní, což vede k dlouhodobé spánkové deprivaci. Tradičně se tento problém týká tzv. sov – tedy lidí, kteří přirozeně preferují pozdější vstávání a usínání. V pracovním týdnu tak sovy většinou vstávají dříve, než by se jim zamlouvalo. Protikladem jsou tzv. skřivani, kteří mohou paradoxně trpět opačným sociálním jetlagem, pokud jsou svým okolím o víkendu „nuceni“ chodit spát později, než jim velí jejich přirozenost. Zda je člověk sova nebo skřivan je dáno geneticky. Toto rozdělení, odborně nazývané jako chronotyp, je zároveň podmíněno několika dalšími faktory. Jedním z nejvýznamnějších je věk: malé děti a starší lidé jsou obvykle spíše skřivani, kdežto teenageři a mladí lidé kolem dvacátého roku života bývají typické sovy.

V poslední době se vyrojilo, mj. také v souvislosti se zavřením škol během koronavirové krize, hned několik vědeckých studií zabývajících se tímto fenoménem. Vědci z univerzity v São Paulu v Brazílii porovnávali dvě skupiny teenagerů mezi 12 a 14 rokem. Jedněm začínala škola brzy ráno, druhým až po obědě, přičemž toto „střídání směn“ je v Brazílii standardní model výuky. Přestože obě skupiny chodily spát ve stejnou dobu, ranní studenti vstávali v průměru o téměř tři hodiny dříve než jejich odpolední kolegové. O víkendu pak odpolední skupina spala stejně jako přes pracovní týden, zatímco ranní směna se snažila spánkový dluh dohnat pozdějším budíčkem. To však nevyhnutelně vedlo k ještě většímu prohloubení sociálního jetlagu. Jihoamerická studie tak jen potvrzuje, že pokud škola začíná příliš brzy, dochází u starších žáků k spánkové deprivaci. Ta však není zaviněna jejich sklonem k ponocování, ale jejich přirozeným genetickým nastavením.

Další dvě nové práce se zaměřily přímo na porovnání délky spánku před a během koronavirové krize. Švýcarští vědci porovnávající skupiny především mladších obyvatel Švýcarska, Německa a Rakouska zjistili, že během karantény se výrazně snížila spánková deprivace a sociální jetlag zkoumaných osob. To bylo dáno tím, že řada lidí pracovala z domova a mohla si tak svůj denní režim přirozeně upravit. Američtí vědci z University of Colorado pak podrobili zkoumání studenty této univerzity během krize. Ti rovněž vykazovali delší a pravidelnější spánek i menší sociální jetlag během doby, kdy nemuseli vstávat do školy příliš brzy a věnovali se spíše samostudiu.

Dřívější výzkumy prokázaly, že sociální jetlag, a s ním často spojená spánková deprivace, jsou příčinou řady závažných chorob, například metabolického syndromu, obezity nebo deprese. Zároveň byly v minulosti provedeny studie popisující lepší výsledky testů a zkoušení ve škole, jestliže je žáci podstupují později během dne.

Pokud tedy koronavirová krize povede k reformám ve školství a vzdělávání, možná by příslušní aktéři těchto změn mohli přehodnotit i příliš časný začátek výuky, a to zejména na středních a vysokých školách. V případě, že se to nepovede, můžeme alespoň požádat osvícenější učitele, aby zkoušení a písemky přesunuli na pozdější vyučovací hodiny.

Přetrvávajícím problémem bude ovšem nadále rozdíl mezi chronotypem studentů a učitelů. Se zvyšujícím se věkem učitelů se jejich chronotyp pomalu přibližuje spíše skřivanům. Ti jsou nejproduktivnější na začátku dne a je pro ně tedy přirozené, využít svého plného ranního soustředění, například ke zkoušení studentů. Kteří tou dobou mají ještě noc.

Odkazy na citované publikace:

https://www.cell.com/current-biology/fulltext/S0960-9822(20)30853-8

https://journals.sagepub.com/doi/full/10.1177/0748730420927603

Úvodní foto: Andrea Piacquadio, Pexels