Navzdory pandemii Covid-19 a aktivitám politiků pokračuje oteplování planety Země zrychlujícím se tempem. V mediích se stále častěji objevují snímky z přírodních katastrof, s lesními požáry, o bleskových povodních, hurikánech, o dopadech  sucha na zemědělství atd. Méně už se média věnují  příčinám a holým faktům, které za tím vším stojí. Pojďme se proto podívat na aktualizaci základních klimatických ukazatelů na regionální i globální úrovni.

Klimatické ukazatele v ČR

Podle dat ČHMÚ byl na jižní Moravě letošní říjen teplotně mírně nadnormální, ale extrémně suchý, zejména na jižní Moravě. Průměrná teplota 9,1 °C nedosáhla na rekordní teplotu 11,0 °C z října 2018 a byla jen o 0,3 °C teplejší než 30letý průměr let 1961-1990. Vývoj teploty a srážek od počátku roku v Jihomoravském kraji a v České republice shrnují grafy na obr. 1:

Obrázek 1: Vývoj měsíční teploty a srážek 2021 ve srovnání s průměrem 1961-1990. Z dat ČHMÚ

Zatímco jarní měsíce byly teplotně normální a srážky v březnu a dubnu podprůměrné, bylo léto srážkově nadprůměrné a jarní srážkový deficit se více než vyrovnal. Protože však letní teploty byly neobvykle vysoké a tím i ztráta vody výparem z půdy a vegetace, vrátila se koncem léta zásoba vody v půdě na většině území ČR k normálu. Měsíce září a zejména říjen však byly neobvykle suché, takže v říjnu vláha v půdě na většině území rychle ubývala, jak dokládají grafiky na obr. 2 pracovní skupiny INTERSUCHO.

Obrázek 2. Změny intenzity sucha v ČR během října 202. Zdroj: INTERSUCHO

Světové klimatické ukazatele

Globální říjnová teplota byla ovlivněna chladným oceánským proudem La Niña, který se zpožděním několika měsíců ovlivňuje povrchovou teplotu Země. Přesto, podle sdělení prof. J. Hansena z Columbia univerzity, byla říjnová teplota o 1.23 °C nad předindustriálním obdobím 1880-1920 a čtvrtým nejteplejším říjnem v historii měření (obr. 3). Rekordní rok byl 2015, kdy byl říjen ještě o 0,08 °C teplejší.

Obrázek 3: Globální měsíční teplotní anomálie posledních let. Zdroj: J. Hansen

Na povrchu Země však teplota není rozdělena rovnoměrně, jak znázorňuje mapa GISTEMP na obr.4.

Obrázek 4: Globální teplotní anomálie v říjnu 2021. Zdroj: GISTEMP

Oblast Pacifiku byla vlivem  chladného oceánského proudu La Niña výrazně chladnější a rovněž i střední Asie. Naopak většina pevnin, Atlantik, Indický oceán a zejména arktické, subarktické a antarktické oblasti byly v říjnu nadnormálně až extrémně teplé.

Jak nejlépe měřit oteplování?

I když se oteplování klimatu většinou odvozuje od teploty vrstvičky vzduchu ve výšce 2 m nad povrchem, vypovídá to jen velmi omezeně o tom, jak se naše planeta doopravdy otepluje. Základem jejího oteplování je, že přijímá ze Slunce vice energie, než vyzařuje zpět do kosmu. Zatímco vyzařování energie ze Slunce je konstantní a mění se jen nepatrně v 11letém cyklu slunečních skvrn, vyzařování tepla ze Země do kosmu se výrazně snižuje nárůstem skleníkových plynů v atmosféře. Tím vzniká energetická nerovnováha, která se podle měřené akumulace tepla v oceánech i podle měření ze satelitů zvýšila od roku 2005 ze 0,42 W/m2 na současných 1,12 W/m2.

Zdá se to málo? Celosvětově je to tolik energie, jako kdyby každou vteřinu vybuchovalo 5-6 atomových bomb spadlých na Hirošimu. Zhruba 90 % přebytku energie se pak ukládá v oceánech a jen mizivá část do vrstvičky vzduchu kolem Země, kde se měří teplota. Měření akumulace tepla v oceánech je proto mnohem spolehlivější a méně kolísavou mírou oteplování než teplota povrchového vzduchu. Dokládá to i srovnání vývoje povrchové teploty vzduchu s akumulací tepla v oceánech na obr. 5:

Obrázek 5: Srovnání globální povrchové teploty s akumulací tepla v oceánech. Zdroj: Hansen a NOOA

Z průběhu povrchové teploty vzduchu by mohl vznikat dojem, že Země se v posledních pěti letech neoteplovala. Není tomu tak. Podle prof. Hansena se na křivce povrchové teploty silně projevuje výskyt studeného oceánského proudu let 2016, 2017 a 2020 ale i minimum solárního cyklu v letech 2019-2020, nehledě na značnou nejistotu měření. O to větší výkyv nahoru se téměř jistě dostaví v příštích letech. Spolehlivější a s menšími výkyvy jsou data akumulace tepla v oceánech, které dokládají nepřerušeně pokračující oteplování (pravý panel na obr. 5).

Proč se zvyšuje průměrná globální teplota?

Hnacím motorem energetické nerovnováhy Země jsou skleníkové plyny produkované lidskou činností, které omezují vyzařování tepla ze Země do kosmu. Vznikají především spalováním fosilních paliv, ale i ničením tropických pralesů, které dříve účinněji pohlcovaly CO2 , a intenzivním zemědělstvím. Největší vliv na globální oteplování má CO2 a metan. Koncentrace skleníkových plynů v ovzduší se neustále zvyšuje a nic na tom dosud nezměnily úmysly a sliby vlád ani pandemie, jak znázorňuje grafika na obr. 6 z dat Global Monitoring Laboratory NOAA.

Obrázek 6: Relativní nárůst koncentrace hlavních skleníkových plynů od roku 2001. Z dat NOAA

Logika oteplování je jednoduchá: protože skleníkové plyny přetrvávají v atmosféře velmi dlouho, tak dokud je tam budeme vypouštět, bude se zvyšovati jejich atmosférická koncentrace a tím i teplota Země. Teprve až lidstvo přestane těžit a spalovat fosilní paliva a tím obohacovat atmosféru o skleníkové plyny, přestane se zvyšovat i jejich atmosférická koncentrace. Zůstane ale ještě velmi dlouho na dosažené výši a bude proto dál oteplovat naši planetu, dokud přebytek energetické bilance Země neklesne na nulu. Nemysleme si proto, že snížením emisí na nulu se oteplování planety hned zastaví. Matematické modely sice dokáží odhadnout, v jaké míře mohou oceány, zvětrávání hornin a chemické pochody v atmosféře postupně odstraňovat skleníkové plyny z atmosféry (velmi pomalu), ale zůstává otevřené, jak přírodní pochody, určující příjem a výdej CO2 živou přírodou s mnohem vyšším obratem uhlíku než emise, budou při dosažení nulových emisí ještě fungovat.

Jedná se o koloběh uhlíku, tzv. malý karbonový cyklus. Podle něho v minulosti živé organizmy, které reprezentují zhruba 590 gigatun uhlíku, vypouštěly dýcháním během roku tolik CO2, kolik ho zelené rostliny dokázaly zase spotřebovat.  Tato citlivá rovnováha, která po milióny let zajišťovala úroveň CO2 potřebnou pro život, je stále více činností lidstva narušována v neprospěch spotřeby CO2 zelenými rostlinami, což vede k jeho dalšímu nárůstu v atmosféře. Na jaké úrovni skleníkových plynů a teploty se nakonec klima Země ustálí, nevíme. Dosáhne-li svět nulových emisí v příštích zhruba deseti letech, tak podle klimatologů máme určitou šanci udržet oteplení povrchu Země do 1,5 °C nad předprůmyslovou úrovní a většina lidstva by mohla žít v ještě snesitelném klimatu. Nezdá se to ale realistické, ani podle deklarovaných (nedostatečných) úmyslů vlád na poslední mezinárodní klimatické konferenci COP26, takže oteplování Země v příštích desetiletích asi bude pokračovat a katastrofické důsledky pro lidstvo budou nevyhnutelné.

Úvodní obrázek: Pixabay