Většina těchto zvířat se spoléhá na struktury v jejich kůži umožňující fyziologickou změnu zbarvení - chromatofory. Chromatofory jsou buňky, které používají krystalky barevných pigmentů, aby ohýbaly a odrážely paprsky určitých barev světla, aby se žáby jevily jako zelené. Existují ale stovky druhů, které mají skoro průsvitnou kůži a jen velmi málo chromatoforů. Zelená barva těchto druhů se nachází i hluboko v lymfatické soustavě, měkkých tkáních, a dokonce v kostech. Pochází totiž z chytrého biochemického ‘dočasného řešení’, které kombinuje protein, který za normálních podmínek bojuje proti virům s toxickým vedlejším produktem hemolýzy, s biliverdinem. /hemolýza je rozpad červených krvinek/
Studie Carlose Taboada z Dukeovy univerzity, publikovaná v Proceedings of the National Academy of Sciences, nabízí řešení několika záhad, do kterých byly tyto žáby zahaleny. Ukazuje, jak vynalézavá dokáže ‘nutnost přežití’ být. Vědci dlouho ‘zápasili’ s faktem, že mnoho těchto druhů obsahuje vysoké úrovně pigmentu biliverdinu (zmíněný vedlejší produkt hemolýzy). Ten je normálně považován za toxický a měl by být co nejrychleji vyfiltrován játry a vyloučen. Jenže tyto žáby obsahují asi 4krát více biliverdinu, než ten nejvíce nemocný člověk s onemocněním jater a až 200krát více než jejich příbuzné druhy, které jsou vybaveny chromatoforami.
Když vidíme něco zeleného, měla by být barva pojmenována spíše ‘vše kromě zelené’, protože pohlcuje celé spektrum světla kromě zeleného (vlnová délka zeleného spektra odpovídá ca. 520 - 570 nm). Barva, kterou vidíme, je tedy frekvence světla, která se neabsorbuje, ale odrazí se zpět až do našich očí.
Aby se lépe porozumělo biochemii, vědci se zaměřili pouze na jeden druh žáby - Boana punctata (na titulní fotografii) z Jižní Ameriky. Z té izolovali protein, kterému říkají BBS (biliverdin vázající serpin).
/BBS se řadí mezi inhibitory proteáz, to jsou bílkoviny, které za normálních podmínek vstupují do cesty virové replikaci a detoxikují enzymy/
Už protein samotný se zdá být nazelenalý, jak lze někdy vidět například ve staré modřině. Vědci ale zjistili, že BBS upraví strukturu - protáhne spirálu (biliverdin totiž tvoří tvar spirály), aby jemně doladil jeho absorpci světla - tím se stane biliverdin více azurovým, modro-zeleným. Tato azurová barva, smíchaná s nějakými dalšími žlutými pigmenty, které jsou rozptýleny v kůži, potom odrazí ten pravý odstín zelené. To také zřejmě činí biliverdin méně toxickým.
Je to chytrá adaptace již existující biochemie, která u obratlovců normálně slouží k něčemu jinému. Carlos Taboada říká, že tato inovace se vyvinula více než 40krát u 11 různých čeledí, nejčastěji u stromových žab. Adaptace se objevuje znovu a znovu na vzdáleném Madagaskaru, Jižní Americe i v jihovýchodní Asii.
Zdroj: Phys.org, Proceedings of the National Academy of Sciences
Titulní fotografie: By Erfil - Own work, CC BY-SA 3.0
Vstup do diskuze