Překážek úspěšné transplantace je hned několik. První z nich je často dlouhé čekání na dárce se stejnou krevní skupinou, podobným vzrůstem a dalšími faktory. Pokud jsou všechny komplikace překonány, přichází zcela zásadní – přijetí imunitním systémem a riziko infekcí.

V posledních letech však vědci pracovali na metodě, díky které lze tento problém obejít a to pomocí koupání orgánu ve speciální kapalině. Ta odstraňuje buňky dárce a ponechává pouze extracelulární matrici, podpůrnou strukturu, která dává orgánům tvar. Po této "decellularizaci" může být orgán znovu "kolonizován" buňkami odebranými od příjemce. Tento krok zabrání odmítnutí domácími buňkami, neboť imunitní systém pacienta nerozpozná orgán jako cizí.

Teoreticky zní technika dobře. Přesto přináší některé komplikace. Proces decellularizace může především poškodit extracelulární matrici, což ztěžuje přilnutí nových buněk ke struktuře a jejich množení. Na tento háček se proto zaměřili vědci z Centra pro výzkum lidských genomů a kmenových buněk v Brazílii (HUG-CELL). Jejich práce byla publikována v časopise Materials Science and Engineering: C.

Mezi krok odstranění buněk a "osídlení" přidali ještě jeden. Decellularizovaná játra potkanů tým omyl směsí, obsahující proteiny jako SPARC a TGFB1. Ty jsou obvykle produkovány jaterními buňkami, pomáhají jim v dělení a růstu krevních cév. Poté do potkaních jater vpravil některé lidské buňky, například hepatocyty (hlavní jaterní buňky), endotelové buňky (tvořící vnitřní výstelku) a mezenchymální buňky (kmenové). Játra byla následně pěstována v inkubátoru po dobu pěti týdnů. Tým odhalil, že orgány, které byly takto opracovány, dosahovaly výrazně lepšího "osídlení" buňkami příjemce, než kontrolní játra, která byla pěstována bez tohoto podpůrného kroku.

"Pokud extracelulární matrici obohatíme těmito látkami, násobně se pak orgán podobá zdravému játru," říká Luiz Carlos de Caires-Júnior, hlavní autor práce, která techniku vyvinula. Výzkumný tým nadále plánuje postavit větší bioreaktor, který by dokázal decellularizovat lidská játra. Techniku chce rovněž upravit tak, aby rovnocenně fungovala pro jiné orgány. Pokud by technika v testech uspěla, mohla by zásadně snížit potřebu shody dárců a příjemců nebo zvýšit kondici poškozených orgánů, které by jinak nemohly být pro transplantaci použity.

Originální publikace: https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0928493120337814

Zdroj: New Atlas, zdroj titulního obrázku: natalimis, 123RF.