Francisca Matos je inženýrka analýzy struktur ve společnosti OHB Czechspace v Brně. Sdělila nám svůj příběh a své myšlenky o perspektivě mladých lidí pracujících v kosmickém průmyslu v Evropě.

Tento rozhovor vznikl v rámci talk show Space for Women, kterou pořádá Czech Space Week. Originální rozhovor v angličtině naleznete na tomto odkaze, níže vám přinášíme překlad do češtiny:

Ahoj, Francisco. Kdy ses rozhodla, že chceš začít pracovat v kosmickém průmyslu?

Už od mala mě zajímalo mechanické inženýrství, zejména pozorování toho, jak se chovají různé konstrukce za určitých podmínek. Myslím, že to byl vlivem mé rodiny. Když mi pak bylo asi 14 let, zjistila jsem, že chci tuto práci dělat v kosmickém segmentu.

Vzpomínáš si na den, kdy jsi se pro to rozhodla? Jaké byly tvoje důvody?

K rozhodnutí mi pomohlo mimoškolní poradenství. V té době jsem byla hodně napojená na umění, ráda jsem kreslila a rodiče si mysleli, že se chci v životě věnovat něčemu, co souvisí s uměním. Ale já osobně jsem to vnímala jen jako koníček. Rodiče mě tedy dali do poradny, abych se mohla lépe rozhodnout, na jakou střední školu mám jít a čemu se věnovat potom. Mysleli si, že prostě nejsem dostatečně přesvědčená, abych se věnovala umění, a že poradna mě k tomu přesvědčí. Nakonec to ale bylo naopak, díky tomuto poradenství rodiče pochopili, že umění dělat nechci, že je to jen koníček, a já jsem se vydala na cestu k technice.

Strojní inženýři někdy v rámci své práce hodně kreslí, takže je logické, že jsi přešla na strojírenství. Ale kreslíš si ještě někdy pro zábavu?

Už moc ne. Pro mě bylo kreslení vždycky o perspektivě, chtěla jsem třeba nakreslit místnost, ve které jsem se nacházela. Takže to bylo spíše technické, o představování si 3D tvarů a prostorů. Ale myslím, že později se mi to ve strojírenství hodilo.

Co vlastně děláš ve své práci?

Jsem inženýrka analýzy struktur, to znamená, že kontroluji mechanické konstrukce, které navrhli jiní lidé, s ohledem na podmínky, kterým budou konstrukce vystaveny. To lze samozřejmě aplikovat v jakémkoli oboru, nejen v kosmickém, ale v kosmickém průmyslu jsou podmínky, se kterými se můžete setkat, poměrně extrémní. O to je to zajímavější, alespoň pro mě. Musíte brát v úvahu jak podmínky v nosné raketě při startu do vesmíru, tak podmínky na oběžné dráze. Je to náročné, ale baví mě to.

Hádáš se někdy se strojními inženýry, kteří ty konstrukce navrhují? Říkáš jim "tohle nikdy nebude fungovat" a vracíš jim to?

Ne, ve skutečnosti je to mnohem více konstruktivní, jinak bychom ani nemohli spolupracovat. Když obdržíme a analyzujeme návrh, dáváme týmu konstruktivní zpětnou vazbu, co by se dalo změnit, trávíme spolu hodně času diskusemi.

Pracuješ v současné době na nějakém konkrétním projektu?

V současné době pracuji na projektu HERA. To je mise Evropské kosmické agentury (ESA) zaměřená na planetární obranu, jejímž cílem je prozkoumat binární asteroid Didymos, což poskytne cenné informace pro další mise zaměřené na vychylování asteroidů a také lepší pochopení vzniku sluneční soustavy.

Pracovat na projektu, jako je tento, mě opravdu baví. Je to výzva, ale zároveň mám dobrý pocit z toho, že mohu nějakým způsobem přispět k misi takového významu.

Jak dlouho trvá příprava takového projektu, než se dočkáš jeho vypuštění do vesmíru?

To záleží na misi a na termínu daném zákazníkem, ale může to trvat poměrně dlouho, někdy i mnoho let. Do mise, na které pracuji v současné době, jsem se dostala ve fázi, kdy už jsou vidět nějaké výsledky, takže doufám, že se brzy dočkám jejího startu.

Znervózňuje tě čekání na to, zda bude projekt úspěšný?

Projekt je rozdělen do několika fází, takže svým způsobem víme, že pokud naše práce danou fází prošla, je to proto, že byla úspěšně dokončena. Stejnak si myslím, že budu nervózní, až přijde okamžik startu do vesmíru. Jsem však přesvědčena, že to bude krásný závěr, kdy se všechna ta tvrdá práce vyplatí.

Co tě ve tvojí práci motivuje?

Motivuje mě výzva. To je na tom to zajímavé, že cesta vpřed je vždy neznámá a nepředvídatelná, to je to, co mě inspiruje při každodenní práci. A samozřejmě také smysl projektů, na kterých pracuji. Pokud víte, že pracujete na misi, která přináší něco dobrého lidstvu nebo planetě, je to vždy dobrá motivace.

Máš nějaký vysněný projekt nebo misi, na které bys chtěla pracovat?

Nemyslím si, že bych měla nějaký vysněný projekt. V současné době existuje spousta zajímavých vesmírných misí a já bych ráda pracovala na kterékoli z nich. Každopádně ta, na které momentálně pracuji, je senzační.

Je mezi strojními inženýry hodně žen, jako jsi ty?

V mé firmě jsem z pěti inženýrů analýzy struktur žena jen já. Ale myslím, že v jiných firmách a v jiných oborech je žen ve strojírenství mnohem více. Cítím, že počet žen ve strojírenství roste, a to mě nesmírně těší a jsem na to hrdá.

Řekla bys, že jsi se jako žena setkala na cestě k tomu být strojní inženýrka s nějakými překážkami?

Ani ne, ve své práci se nesetkávám s žádnou diskriminací ani odsuzováním. Ani při spolupráci s jinými firmami jsem nikdy nepocítila žádný druh diskriminace. Je pro mě příjemné cítit, že se svět nějakým způsobem vyvíjí směrem k rovnosti v zaměstnání.

Je podle tebe těžké stát se inženýrkou a dostat se do vesmírného průmyslu? Chtěla bys dát nějakou radu mladým lidem, kteří uvažují o podobné cestě jako ty?

Myslím si, že se jen musíme opravdu soustředit na svůj cíl, abychom byli schopni překonat překážky, které se mohou na cestě objevit. Vždycky se najdou lidé, kteří budou říkat, že je to příliš těžké nebo že to ani nemá cenu zkoušet, ale stačí si udržet v hlavě jasný cíl a tvrdě na něm pracovat, a věřte mi, že se vám to podaří!

Úvodní foto: Francisca Matos, OHB Czechspace