Jaterní cirhóza je jedním z nejnebezpečnějších onemocněních. Ročně kvůli ní zemře 1,16 milionu lidí po celém světě. Její léčba je stále náročná a nezřídka kdy končí transplantací jater. Jednou z možností může být terapie makrofágy, která byla testována v klinické fázi 1 a nabízí poměrně slibné vyhlídky.

Cirhóza představuje poměrně komplikované onemocnění, při kterém zanikají původní jaterní buňky (hepatocyty) a vzniká vazivová tkáň. Důsledkem toho játra ztrácí svou syntetickou funkci (především netvoří proteiny) a nebo dochází k portální hypertenzi. Její léčba závisí na stupni postupujícího onemocnění. I přes podpůrná opatření v podobě naordinované abstinence či zvýšeného dávkování vitamínů, vede často k transplantaci.

V současné době se pracuje na alternativních způsobech léčby zahrnující např. buněčnou terapii. Jednou z takových možností je použití makrofágů. Makrofágy jsou buňky imunitního systému, jejichž hlavní funkcí je "požírání" toho, co je pro organismus škodlivé (tzv. fagocytóza). Vedle toho jsou schopné pomáhat dalším buňkám imunitního systému, řídit hemostázu či regulovat zánět. Díky aktivaci zánětu v hepatocytech dochází k jejich postupné regeneraci. Právě poslední zmíněná funkce byla zkoumána dr. Moroni a jejím týmem na Univerzitě v Edinburghu a práce byla publikována časopisem Nature.

Studie se účastnilo 9 pacientů s postupujícím onemocněním. Podle hodnoty MELD (škála od 6 do 40, která měří kolik času pacientovi zbývá do nutnosti transplantace) byli všichni pacienti mezi 10 a 16. Všem zúčastněným byly odebrány monocyty (prekurzory makrofágů), ze kterých se kultivoval finální produkt. Ten se aplikoval v různých koncentracích všem pacientům po dobu jednoho roku.

Prvních pozorovatelných výsledků výzkumný tým dosáhl po 90 dnech léčby. Po roce se u sedmi z devíti pacientů snížila škála MELD v průměru zhruba o 1,5 stupně. Vedle toho docházelo k poklesu dalších produktů onemocnění na molekulární úrovni. Zvyšující se dávky makrofágů navíc nepoukázaly na jejich případnou toxicitu. Díky tomu se může jednat o slibnou terapii, která bude aplikovatelná individuálně podle potřeb pacienta.

Jedná se o první studii ve fázi 1, která byla publikována. Díky ní bylo zjištěno, že terapie je bezpečná a proveditelná. Vedlejší účinky, které způsobuje nejsou závažné (vyrážky, zvracení). Účinnost léčby je patrná, ale její dopad by měl být potvrzen dalším pozorováním. V dohledné době je v plánu fáze 2, která napoví o poznání více.

Zdroj: Nature, Foto: Charles River