V prestižním vědeckém journalu Scientific Reports, spadajícím pod Nature, byl před časem publikován článek, který může nabořit vnímání průběhu permského vymírání. Při této katastrofě vyhynulo dle dostupných údajů možná až 75% tehdejších mořských a kolem 90% všech, nejen mořských druhů.

Vědci se dlouho dobu domnívali, že vymírání bylo doprovázeno několika vlnami acidifikace tehdejšího oceánu. Ta měla být způsobena především zvýšeným obsahem CO2 ve vzduchu způsobeným intenzivními výlevy bazaltových magmat na území dnešní Sibiře.

Studiem plžích společenstev v rámci konodontové zóny Hindeodus parvus (nejspodnější báze období trias) byla pravděpodobně vyvrácena teorie bazaltové triasové oceánické acidifikační události. Na zkoumaných schránkách plžů se totiž neobjevily žádné deformace. Místo toho, aby vykazovaly poškození nebo známky opravy - což by se dalo očekávat, kdyby měkkýš přežil v kyselých podmínkách - byly ulity ve vynikajícím stavu.

„Některé předchozí studie založené na chemických analýzách hornin naznačovaly, že světová moře byla v té době kyselá, ale jiné geochemické důkazy naznačovaly opak. Žádná ze schránek nevykazuje známky po opravách, které by naznačovaly silné okyselení v povrchových vodách nebo na mořském dně,“ William Foster, University of Hamburg.

Díky výsledkům a metodám této studie můžou být použity fosilní aragonitové schránky mořských živočichů z minulosti Země jako bioindikátory dřívějšího okyselování oceánů. Mořští živočichové s lasturami vytvořenými z aragonitu jsou totiž zvláště náchylní k okyselování oceánů.

Zdroj: Scientific Reports
Zdroj úvodního obrázku: raza ali