Dalším zjištěním bylo, že zvířata migrující po souši nebo ve vodě jsou obvykle větší, než jejich příbuzní, kteří nemigrují — protože dokážou akumulovat dostatek energie a efektivně ji využívat. Naopak zvířata migrující vzduchem jsou zpravidla menší než jejich nemigrující příbuzní, protože velká tělesná hmotnost by jen zapříčinila další výdej energie na let.

Tato zjištění mohou částečně vysvětlovat úbytek stěhovavých ptáků. Jejich zrychlené životy údajně mohou ovlivňovat schopnost přizpůsobit se změnám stanovišť a podnebí. Proto například neodloží rozmnožování na později, když nejsou podmínky ideální.

Energie, kterou migranti na velké vzdálenosti spotřebují je velké množství. Když zvíře upřednostní reprodukci před vlastním přežitím, mají tyto ‘zrychlené’ druhy potenciál dosáhnout rychlejšího nárůstu v počtech. To může vyvážit dlouhodobé náklady na energii a krátkodobá rizika migrace.

Výzkum byl proveden zkoumáním 1296 druhů v závislosti na několika faktorech. Mezi nimi dlouhověkost, věk, ve kterém samice pohlavně dospívají nebo počet pokusů o reprodukci, o které se ročně může druh pokusit. Vědci tvrdí, že poznatky pomohou lépe předpovídat, jak budou ptáci a savci reagovat na změnu prostředí. Věří také, že budou moci díky nim alespoň částečně vysvětlit úbytek mnoha stěhovavých ptáků.

Myslelo se, že migrace je riskantní chování. Zvířata ale mají při migraci naději, že najdou ve své cílové destinaci právě ty správné podmínky. Pokud změna klimatu stanoviště příliš degraduje, tyto ‘rychle žijící’ druhy můžou svou životní šanci potom zcela promarnit.


Zdroj: phys.org,  Zdroj titulní fotografie: Southern Methodist University
Zmiňovaná studie: http://dx.doi.org/10.1038/s41467-020-19256-0