Výraz tafonomie pochází z řeckých slov taphos (smrt) a nomos (princip, sklon). Sovětský paleontolog a spisovatel Ivan Antonovič Jefremov poprvé použil tento termín pro popis výjimečně zachovaných fosilií ve 40. letech 20. století.

S tafonomií se pojí pojem lagerstädtte, který označuje horninové vrstvy právě s dokonale zachovanými fosiliemi. Původně výraz pochází z mineralogie, kde označoval horninové vrstvy nabohacené rudními minerály, ložiska (německy lagerstädtte).

Každá fosilie prochází mnoha různými procesy, jejichž výstupem je stupeň zachování ostatků. Ve vědě se postupem času ujal výstižný pojem tafonomické okno, popisující právě a pravděpodobnost způsob zachování určitých částí rostlin a živočichů.

Tafonomické okno

Při zavřeném tafonomickém oknu se nám do současnosti, vlivem intenzivních diagenetických a metamorfních procesů, nic nezachová. Zdechlina (či zbytek rostlinného těla) je v tomto případě posmrtně velice rychle degradována (ať již rozkladači či anorganickými procesy).

Polootevřené tafonomické okno nám umožňuje alespoň z části nahlédnout do minulosti. Diagenetické a jiné procesy jsou méně intenzivní a dovolují zachování odolnějších částí těl živočichů a rostlin (zuby, krunýře, rostlinná kutikula…). Někdy se do současnosti zachovávají takzvané biomarkery- organické sloučeniny typické pro určité skupiny organismů.

Snem každého paleontologa je najít či jen prozkoumávat lokalitu s otevřeným tafonomickým oknem. V tomto případě se mohou zachovávat měkké části organismů, pigmenty či například stopy po lezení či pokousání. Pro otevřené tafonomické okno je důležité rychlé přikrytí fosilie sedimentem, absence rozkladačů či nepřítomnost kyslíku v prostředí. Lokalit tohoto typu je na světě jen omezené množství a poskytují paleontologům neocenitelný vhled do tehdejšího světa.

Zachování:

Existuje několik typů dokonalého zachování. Existují lagerstädtte, kde jsou zachovány měkkotělné organismy rychle přikryté sedimentem (Burgess…), mikrofosilie, které jsou často fosfatizované (Doushantuo…), silicifikované rostliny, kde jsou zřetelné i jednotlivé buňky pod mikroskopem (Rhynie chert…) či původně hypersalinní (Solnhofen…) a anoxické (Holzmaden…) oblasti s absencí destruentů nebo výhodným chemismem pro zachování.

USNM PAL 155597, Acteus armatus (Burgesské břidlice) (zdroj: naturalhistory.si.edu)

Na území Čech v současnosti probíhá intenzivní výzkum lokalit se zajímavým zachováním (především v pražské pánvi a české křídové pánvi). Výzkum může napomoci k pochopení paleobiologických a geochemických podmínek tehdejšího prostředí.

Zdroj úvodního obrázku: Jacqueline Martinez