Skupina vědců z USA se původně zabývala tím, jak nejlépe zajistit včelám v laboratorních podmínkách pitný režim. Cílem bylo minimalizovat stres, který mohou včely při experimentech zažívat. Přestože výzkum včel často probíhá v jejich přirozeném prostředí – ve včelím úlu uprostřed přírody; pro mnoho typů studií, jako je například analýza medu nebo studium patogenů, je výhodné chovat včely jednotlivě v laboratořích, v klíckách k tomu určených.
Důvodem pro provedení této studie byl fakt, že v některých experimentech se včelám jako zdroj potravy a energie nabídne pouze sladký cukrový sirup, s domněnkou, že je tento dostatečný i pro zahnání žízně. Autoři nicméně chtěli poukázat na potenciální důležitost vody pro laboratorní včelky. V pokusu porovnávali dvě skupiny včel: ty, které dostaly k sirupu navíc vodu; a ty bez ní. Podařilo se jim ověřit jejich hypotézu, že pro celkovou pohodu a následně i delší život dělnic je voda nutná, nejlépe obohacená o sůl, jako zdroj minerálů. Žíznivé včelky totiž měly 2-5x kratší život než jejich hydratované kolegyně.
Jelikož jsou laboratorní studie často doplněny vedle informací o dostupnosti vody, potravy, teplotě a vlhkosti prostředí a velikosti klecí také délkou života jednotlivých včel, odhalili autoři při porovnávání svých výsledků s dřívějšími studiemi, že se dříve sběračky pylu dožívaly delšího věku. Podívali se tedy na starší literaturu podrobně a prozkoumali více než 100 publikací vydaných od 70. let do dneška. Výsledkem bylo zjištění, že současné včelky, i ty spokojené, žijí jen polovinu doby než jejich kolegyně před padesáti lety! Zatímco průměrný věk se před padesáti lety pohyboval kolem 34 dní, ve studiích z posledních desíti let se včely dožívají průměrně 18 dní.
Co se týče relevance dat sbíraných na včelkách v laboratoři, je tato jednoznačně vyšší než například u často v experimentech využívaných hlodavců. Ti laboratorní totiž pochází z několik let udržovaných chovů. Včelí larvy byly ale do studie vybrány z kolonií v univerzitní kampus v Marylandu. Jednalo se tak o včelky, které se sice narodily a žijí v klecích, ale jejich původ je v běžných včelstvech žijících v úlu uprostřed parku. Lze je tedy srovnat s kolegyněmi ve volné přírodě.
Dalším krokem pro výzkumníky bylo ověřit, zda délka života individuálních dělnic může nějak ovlivnit celé včelí společenství. K tomuto účelu použili počítačové modelování. Pokud vědci namodelovali data o zkrácení délky života dělnic na celé populace volně žijících pruhovaných přátel, došli k závěru, že následně dochází ke snížení produkce medu, množství larev, stáří královny, velikosti včelstva a tím ke snížení životnosti celého včelstva. To jsou všechno fenomény, které jsou pozorovány v přírodě a včelaři se s nimi potýkají již několik desetiletí. Američtí vědci tak mimoděk odhalili, že právě individuální délka života dělnic, respektive její zkrácení může předznamenat zánik celého společenství. A jelikož je délka života do jisté míry dědičná, rodí se postupně včely, které se dožívají čím dál méně dní.
Nebezpečný škůdce
Již dříve se objevily informace, že se dramaticky zkracuje život včelích královen a to z průměrně 5 let v 60. letech na 1-3 roky o dvacet let později. Za tímhle efektem vědci vidí z velké části rozšíření varoázy. Ta je strašákem většiny včelařů. Jedná se o parazitické onemocnění, které má na svědomí mnoho včelstev. Následkem napadení plodu varoázou se líhnou jedinci s nedokonalými křídly a menším počtem nohou. To vede ke zkrácení délky životnosti včelstva, které často nepřežije zimu.
Kratší věk dožití včelích společenství se dříve připisoval právě varoáze, která se poprvé objevila v osmdesátých letech, a kdy opravdu došlo, podle výsledků nové studie, k prvnímu většímu zkrácení života dělnic i v laboratořích. Jako další důvod spekulují vědci o pesticidech. Ty se dají detekovat z včelího vosku, ve kterém se dlouhodobě ukládají a je tak možné jej analyzovat i zpětně. Nicméně podrobné vysvětlení, proč k těmto změnám dochází může nabídnou až podrobnější studie opřené například o analýzu genomu.
Tato studie publikovaná v časopise Scientific Reports ukazuje, že za dříve pozorovanými a popsanými negativními jevy včelstev může stát změna délky života jednotlivých dělnic. Než se dozvíme její konkrétní příčiny, budeme muset napřít svoje síly ke zmírnování stresu. Pokud by včelaři doplňovali minerály a tekutiny svým včelstvům v zimě a zároveň se podařilo lépe chránit houževnaté opylovačky proti patogenům a pesticidům, vedlo by to nepochybně k prodloužení délky života dělnic a následně také života královen, zvětšení včelstev, a v důsledku k větší produkci medu.
Citovaná studie: Scientific Reports (impact factor: 5)
Úvodní foto: Michael Milverton, unsplash.com
Podobné články na Czechsight:
Petr Kašík
Lukáš Kekrt
Barbora Báštěcká
Vstup do diskuze