Většina druhů bakterií měří mezi jedním a pěti mikrometry, doposud největší bakterie Thiomargarita namibiensis měří 750 mikrometrů, tedy 0,75 mm. Ovšem nově objevená bakterie smetla veškerou konkurenci ze stolu. Její průměrná délka činí 9 000 mikrometrů (0,9 cm), největší zaznamenaný zástupce dosahoval délky až 2 cm. Tento jednobuněčný organismus může být tudíž větší než moucha domácí.

Tyto gigantické rozměry bakterie vyvrací vědecké přesvědčení o tom, jak velké mohou bakterie být. Dlouho se věřilo, že velikost bakterií je omezena vzdáleností, kterou mohou urazit molekuly, které si vyměňují s prostředím. Pokud živiny nezvládnou cestu z vnější membrány do nitra buňky a pokud toxiny nemohou opustit vnitřní prostor, nemůže být organismus životaschopný.

Jak řeší tyto problémy nová bakterie? Ve skutečnosti obsahuje vak naplněný vodou, který tvoří 73 procent jejího objemu a tlačí buněčný obsah proti vnější membráně. Životně důležité molekuly tak nemusí cestovat přes celou šířku jednobuněčného těla.

Jedná se o stejný mechanismus, jaký umožňuje předchozímu rekordmanovi T. namibiensis dorůstat větších rozměrů než většina bakterií. S ohledem na tyto podobnosti a další analogie patrné z genetické analýzy, vědci navrhli, že nový druh zařadí do stejného rodu, což naznačuje i jméno Thiomargarita magnifica.

Organismus byl ve skutečnosti poprvé objeven asi před deseti lety jako svazky bílých vláken rostoucích na rozkládajících se mangrovových listech v karibské bažině. Ale v té době si jeho objevitel, mořský biolog Olivier Gros, neuvědomil, že jde o bakterie, natož o jednotlivé buňky. Tato identifikace přišla teprve nedávno s podrobnou analýzou.

Její fyzická velikost není jediná obrovská věc na této bakterii. Genetická analýzy odhalila, že jeho genom je také masivní, obsahuje 11 milionů bází a přibližně 11 000 genů, což je téměř třikrát větší než většina bakteriálních genomů. Při bližším zkoumání tým zjistil, že genom je dosti repetitivní, s více než půl milionem kopií určitých sekvencí.

Bakteriální DNA u T. magnifica je navíc zabalena do membránového vaku, což je normálně charakteristické pro složitější formy života – bakteriální DNA normálně proplouvá buňkou. Tím se stírá hranice mezi dvěma hlavními klasifikacemi forem života, prokaryoty a eukaryoty.

Výzkum byl publikován na preprint serveru bioRxiv.

Zdroj: NewAtlas

Ilustrační obrázek: geralt via Pixabay