Je to už přibližně 15 tisíc let, co člověk domestikoval vlka, který mu pomáhal při lovu a dělal společnost. Během následujících tisíciletí jsme domestikovali kozy, prasata, ovce a jiný dobytek.

"Druhy mezi sebou vykazují komenzální vztah, který je přínosný pro oba," říká Dr. Rohan Brooker z Deakin University’s Centre for Integrative Ecology. "Ryba, patřící mezi motýlice, velice agresivně brání část útesu, kterou používá jako jakousi "farmu na řasy", tedy k pěstování potravy. Tu chrání před všemi druhy, s výjimkou právě těchto krevet. Ty naopak využívají ochrany ryb proti predátorům.

Aby vědci ověřili, že ryby krevety aktivně chrání, umístili krevety do průhledného vaku, který následně situovali do prostorů "farmy" a mimo ni. V prostoru mimo řasy musely krevety čelit útokům jiných ryb, když však byly přemístěny mezi řasy, motýlice predátory aktivně zaháněly. Následně zjistili, jaké benefity krevety rybám přinášejí. V rámci srovnávací studie ověřili, že se jedná zejména o vyšší kvalitu řas.

"Studie, kterou jsme provedli jak v terénu, tak na výzkumné stanici Carrie Bow Cay, poskytla důkazy o tom, že vztah mezi korálovými motýlicemi a krevetou mysidskou vykazuje všechny znaky domestikace, které jsou vlastní chovu hospodářských zvířat člověkem," dodává Dr. William Feeney z Griffith University. Zmiňuje, že jejich výzkum by mohl poskládat evoluční cestu vývoje domestikace.

"Tato studie ukázala, jak důležitou roli ve vývoji domestikace představuje ochrana před predátorem," říká Feeney. "Krevety byly bez svých "farmářů" rychle okolními rybami požírány." Práce byla publikována v časopise Nature Communications.

Originální publikace: https://www.nature.com/articles/s41467-020-19958-5

Zdroj: New Atlas, Griffith News, zdroj titulní fotografie: Rohan Brooker.