Abychom porozuměli tomu, jak nová léčba funguje, musíme se nejdříve podívat na to, jak doposud fungovala ta stará. Jedním z hlavních ochránců před nádory jsou naše bílé krvinky – konkrétně T-lymfocyty. T-lymfocyty jsou schopné rozpoznat a zneškodnit nádorovou buňku, jenže občas nad nimi nádory vyzrají a svým působením je deaktivují. Tato deaktivace se děje skrz molekulu PD-1, která je na povrchu T-lymfocytu a slouží mu jako brzda, protože přílišná aktivita jakékoliv bílé krvinky může vyústit v autoimunitní onemocnění. V případě nádorového onemocnění je však dobré, aby se T-lymfocyty v místě působení odbrzdily a s nádorem bojovaly. Doposud léčba pomocí monoklonálních protilátek probíhala tak, že byla pacientům podávána protilátka proti PD-1 molekule, která zabránila nádorům, aby T-lymfocyty deaktivovaly (viz Obrázek 1).

Obrázek 1: Termín monoklonální protilátky označuje skupinu protilátek, které mají totožnou strukturu. Tyto protilátky se používají v léčbě nádorových onemocnění. V případě léčby nádorů pomocí monoklonální protilátky proti PD-1 molekule se protilátka (označená zeleně) naváže na PD-1 molekulu (modrý trojúhelník), která je se vyskytuje na povrchu T-lymfocytu (vyznačený jako světle modrá buňka s tmavě modrým jádrem). PD-1 molekula je takto ochráněna od styku s nádorovou buňkou, která by skrz ni mohla T-lymfocyt utlumit, aby proti nádoru nebojoval. Zdroj: National Cancer Institute 

Monoklonální protilátky, které blokují molekulu PD-1 na T-lymfocytech způsobily revoluci v nádorové imunoterapii. Nicméně stále zůstává velké množství nádorů, které jsou vůči této léčbě rezistentní. Navíc se ukazuje, že i u těch úspěšně léčených nádorů pomocí PD-1 protilátky se nevyvine dlouhodobá protinádorová imunita. Pacientům se tedy nádory opakovaně vrací i přes úspěšnou léčbu.

S revoluční studií přichází skupina amerických vědců, která navrhuje, jak dosavadní léčbu monoklonálními protilátkami proti PD-1 vylepšit. Kromě zablokování PD-1 molekuly pomocí protilátky byla také v nové studii použita tzv. bispecifická protilátka, která umí propojit T-lymfocyt s rakovinnou buňkou, čímž T-lymfocyt přiblíží na co nejmenší vzdálenost k nádoru (viz Obrázek 2). Bispecifická protilátka také umí T-lymfocyt nabudit a připravit tak T-lymfocyt k boji proti nádoru. Díky tomu, že jsou tyto speciální T-lymfocyty velmi přesně lokalizovány na místo nádorového bujení, nepůsobí škody nikde jinde po těle a mají tak minimum nežádoucích účinků.

Obrázek 2: Monoklonální protilátka (označená zeleně) dokáže propojit T-lymfocyt (označený tmavě modře) s nádorovou buňkou (označenou světle modře). Léčba je tak velmi přesně zacílená, a proto má minimum nežádoucích účinků. Zdroj: National Cancer Institute

Ve studii byl tento nový typ léčby zatím testovaný pouze na myších s rakovinou prostaty, výsledky byly však natolik pozitivní, že jen otázkou času, kdy se uskuteční první klinická studie.

Zdroj: Waite, J. C. et al. Tumor-targeted CD28 bispecific antibodies enhance the antitumor efficacy of PD-1 immunotherapy. Sci. Transl. Med. 12, (2020).

Úvodní obrázek: unsplash.com