Skupina velkých ptáků, označovaná jako pelagornitidi, se na naší planetě vyskytovala během téměř celého období třetihor. Jejich nálezy těšně po velkém vymírání jsou však stále velice vzácné. V minulosti náš časopis napsal také o jiných nálezech fosilií gigantických ptáků (například zde).

Vědci v Antarktidě nalezli v osmdesátých letech velikou ptačí nohu, kterou do skupiny pelagornitidů přiřadili na základě podobnosti s jinými nálezy. Odlišuje se od ostatních především svou velikostí. Výzkumníci vypočítali, že tento jedinec mohl mít rozpětí křídel kolem 5 až 6 metrů. Způsob jejich života byl podobný dnešním albatrosům. Nejednalo se tedy o krvelačné bestie.

Charakteristickým znakem zmíněných ptáků je ozubený zobák, který je vynikajícím nástrojem pro lov ryb na širém oceánu. Opeřenci žili zejména na jižní polokouli Země. Vyhynuli zřejmě v důsledku řady teplotních změn podnebí před přibližně dvěma miliony let.

V osmdesátých letech vědci určili stáří nohy na přibližně 40 milionů let. Nyní došlo k přezkoumání fosilie a závěru, že je starší o celých 10 milionů let. Nový výzkum dokázal, že kost pochází z hornin jiného stáří, než se původně myslelo. Ke zjištění došel Peter Kloess z California University v Berkley po přezkoumání původních poznámek jiného vědce z osmdesátých let, který fosilii nalezl a popsal.

Kolekce fosilií jsou cenným zdrojem pro vědecký výzkum. Během let se velice často mění pohledy na taxonomické zařazení jednotlivých vzorků, a tak je velice příhodné staré sběry čas od času přezkoumat.

Článek vyšel v prestižním časopise Nature.

Zdroj úvodního obrázku: Nareeta Martin
Zdroj: Science Daily