Průkopnický výzkum publikovaný v Proceedings of the Royal Society A se zabývá prastarými přílivy a odlivy během období pozdního siluru až devonu (před 420 až 380 miliony let). Studie je podrobným rozvojem teorie, jež byla publikovaná dříve ve stejném časopise.

Ta naznačuje, že právě hmotnost a orbitální poloha Měsíce jsou optimalizovány pro vytváření velkých přílivových rozsahů (přílivové maximum a odlivové minimum) a tvorbě izolovaných přílivových jezírek. To mohlo být biologickým podnětem pro vývoj končetin u ryb, uvízlých v těchto jezírkách v období mezi velkým přílivem a odlivem.

Numerické simulace byly vypočítány pomocí paleogeografických rekonstrukcí kontinentů Země z doby siluru až devonu v zavedeném nejmodernějším numerickém modelu dmutí moře. Výsledky simulace ukazují, že rozdíly mezi přílivem a odlivem přesahují čtyři metry a dochází k nim v oblasti známé jako Jihočínský pevninský blok. Tato oblast je místem vzniku a diverzifikace nejranější skupiny kostnatých ryb a nalezly se zde nejstarší fosilie této skupiny. Geologické důkazy rovněž poukazují na to, že přílivová prostředí jsou úzce spojena s tímto druhem fosilií.

Tyto výsledky, první svého druhu, stimulují potřebu podrobnějších přílivových simulací prastaré Země. Vědci se domnívají, že metodu použitou v této studii lze použít při různých paleogeografických rekonstrukcích v jiných časových obdobích, aby bylo možné prozkoumat vliv slapových jevů na původ a diverzifikaci jiných raných obratlovců. Možná i naopak — jakou mohly mít přílivy a odlivy roli v událostech extinkce v mořských ekosystémech?


Zdroj: phys.org, Autor titulního obrázku: Zina Deretsky, National Science Foundation
Odkaz na publikaci: https://royalsocietypublishing.org/doi/10.1098/rspa.2020.0355